Kde svoboda má v jedincově životě místo

Kde svoboda má v jedincově životě místo?

Inspirována Habermasovou příšerností Strukturální přeměna veřejnosti se ptám po svobodě.

Je to příď Titanicu s jeho větrem a kapkami vody? Šustění listí u letní vody? Svoboda jelena procházejícího lesem?

Pořád dumám nad těmi svými málami.

rudraksha mala

Je to lenost nebo je to skrytá svoboda? Totiž, jinak se člověk cítí u desátého korálku (proč to dělám?), u padesátého (to jsem ale blbec, proč si nejdu třeba číst?) a u stého (čistá hlava). Je čistá hlava svoboda? Dá se říct, že to děláme pro sebe??? Je jedinec s čistou hlavou svobodný? Má čistá hlava vliv na jeho rozhodování, třeba snížení nehodovosti, například? Nebo pojede, čistá hlava, buch a je to tam.

Tím si pořád lámu hlavu. Ne tou nehodovostí, to je mi celkem fuk, ale tím přínosem pro sebe, tím půlhodinovým kouskem svobody, kterou se dobrovolně rozhodnu realizovat.

No, je nad čím bádat. Myslím, že budou bádat nad tou samou otázkou i za tisíc let…

2 komentáře u „Kde svoboda má v jedincově životě místo“

  1. Takhle zvenku mi to pipadá jako svoboda – už jen ten akt (bez ohledu na čistou nebo nečistou hlavu 🙂 – rozhodnout se něco dělat, dělat to a dodělat a pak vědět, že jsem udělal, pro co jsem se rozhodl, a že jsem to opravdu dodělal. To je dobrý pocit. Bez ohledu na to, jestli to mělo nějaký přímý cíl, anebo jestli cesta byla cíl, anebo to bylo zdánlivě pro nic za nic. A svoboda v tom je i ta možnost, že jsem vůbec mohl – ve vnějších podmínkách – udělat to, co jsem se rozhodl.

Komentáře nejsou povoleny.