Ty, Kojote, Čikita zvrací, netušíš proč?

„Ty, Kojote, Čikita zvrací, netušíš proč?“ Zeptala jsem se po telefonu Kojota bo jsem včera měla dámský večer s přespáním a domů jsem se vrátila až odpoledne.

„No vidíš, já jsem Ti to zapomněl říct, Čikita včera lítala po bytě a na ocase měla přilepenou mucholapku.“ Na to Kojot.

Já osobně jsem si tedy po příchodu domů myslela, že Kojot zapomněl ve své medové náladě na stole chleba s medem a Čikita do něho práskla ocasem, ale mucholapka… Notabene odkud ji sebrala? No, když už je naděláno, neřeším a ptám se, zda mám vyvinout aktivitu a jakou.

„Bylo by fajn, kdybys jí ten ocas vykoupala. Teď mrouská, třeba se jí to bude líbit.“ No to určitě. Kočky milujou vodu a ty naše obzvlášť. Zinuška má vyvinutou taktiku, kdy jdeme na záchod, ona se připraví v koupelně, jdeme si do koupelny umýt ruce a Zinuška už je natažená na pračce a čeká na pohlazení. A to i v noci. Ona se kvůli tomu i v noci vzbudí, aby nezaspala pravidelné pohlazení. Neméně ráda leží v umyvadle a ve vaně. Běda však kdyby na ni měla padnout jediná kapka vody. To chodí i ve vzduchu a změní se v chlupatou kouli kočičích nervů a pryč z vany.

Přemýšlím, jestli si nemám vzít Kojotovy jelenicové rukavice k loktům a v těch se odvážit umýt Čikitě ocas. Nakonec uvažuji o zavření dveří koupelny, abychom se tam tak nehonily dlouho. Nakonec od obou opatření upouštím, kočka už mi visí z podpaží a trochu nešťastně mňouká. No nic holka. Jdeme na to. Přece nebudeš blejt asfalt do furt.

Vezmu Čikitu z pod paždí, prásknu ji do umyvadla, pevně chytnu za lopatkami a přitisknu k umyvadlu. Neozvalo se ani mňouk. Pustím na ni opatrně vodu. Velmi opatrný čůrek vody. Nic. Žádný boj se nekonal. Umyju šamponem ocas, jednou, dvakrát. Ani muk. Divné. Pak vezmu Čikitu do náruče, zabalím ji zhrzenou do ručníku a dáme si vrnicí čtvrthodinku u Hoboes.

Za hodinu. „Čikito, pojď ke mně!“ Čikita zamňouká a přijde. Ocas slepený od sajrajtu z mucholapky. Já se na to…

Vezmu Čikitu, kancelářské nůžky a nastane velký boj. Čikita nechce dát chlupy na ocásku, já jí chci ocásek ostříhat dohola. No nechtějte vědět, co se dělo, než jsem jí poměrnou část ocásku ostříhala.

Ale obě jsme to zvládly.¨

A zazvonil zvonek a příběhu je konec.

4 komentáře u „Ty, Kojote, Čikita zvrací, netušíš proč?“

  1. Zítra dodám foto. Je jí fajn, je to zdravá lumpice, pak nastalo druhé kolo stříhání, to už se nebála, protože věděla, že se jí nic zlého nepřihodí, a k tomu jsem jí vystříhala punkerského kohouta, ale obráceně, dovnitř. Moc jí to sluší 🙂

  2. "No nechtějte vědět, co se dělo, než jsem jí poměrnou část ocásku ostříhala."tiež "máme" mačku 😉

Komentáře nejsou povoleny.