Veřejný kontra soukromý aneb Habermas kontra Bardon a jemu podobní

Klasická škola – Bardon a jeho Brána k opravdovému zasvěcení. Do této doby desítky myslitelů v oblasti magie a nejenom magie dospívali ke stejným závěrům. Adept musí žít vyrovnaně, jeho tělo i duše musí být vyrovnaná se světem a podobna Bohu. Prostě ideální člověk odevzdává ideální výsledky.

Pořád jsem si říkala – to není možné, aby od sebe všichni opisovali. Vždyť kdo kdy co dokázal byl morous, nevyrovnaný a měl své špatné zvyky. Odkud se to bere?

Až nyní jsem dospěla k rozhřešení a vám, milí čtenáři, osvětlím toto prastaré tajemství…

„Šlechtic je autoritou tím, že ji představuje, ukazuje ji, ztělesňuje ve své vzdělané osobnosti, pročež je ‚veřejnou osobou‘, a čím vytříbenější jsou jeho pohyby, čím zvučnější jeho hlas, čím zdrženlivější a vyváženější všechna jeho bytost, tím je dokonalejší…; všechno ostatní, co má v sobě a kolem sebe, schopnosti, nadání, bohatství, to všechno má jen jakoby přídavkem.“ Říká Goethe hlasem Viléma Meistera v Habermasově Strukturální přeměně veřejnosti.

Tož tak, může za to šlechta, veřejnost a stát. Jakápak magie… Jen odlesk z rozbitých zrcátek.