Práškové sardinky

Mám jednu nebo spíš více zkušeností s krkatinami, počínaje mým bráchou, který když chtěl pořádnou štědrovečerní večeři a když už nemohl, vzal si další řízek a do toho si kousnul, abychom všichni věděli, že je jeho a nikdo mu ho nesežral.

Takových lidí jsem poznala za svůj život povícero, ale nikdy by mě nenapadlo, že mezi ně patří i Kojot.

Byl večer a protože jsem měla takový nejasný pocit hladu, tak jsem šmejdila, co bych kde vyhrábla a pozřela. I uzřela jsem sardinky na stole a na nich Kojotův prášek léčivý.

Mám je sežrat, nemám je sežrat… Přeci jen je Kojot označkoval svým práškem, tak jsou asi jeho a má je schovaný na později.

No co se dá dělat. Ten Kojot je ale mazanej. Označí si sardinky a jde do pryč. Tak jsem sardinky nechala být.

Když se Kojot vrátil a já mu řekla o sardinkách, tak se moc divil, kde se tam ten prášek vzal a že o tom vůbec neví. Jak prý mě mohla taková blbost napadnout a že jsem si klidně ty sardinky mohla vzít.

No tak to vidíte… Něco vidíte a přitom to má úplně jiný význam, než si myslíte. Ale většina lidí by ty sardinky považovala za svoje, fakt 🙂

3 thoughts on “Práškové sardinky”

  1. Teda, tomu říkám kultivovaná rodina, když k obraně řízku ho stačí nakousnout! U nás se říkalo: "I poznamenaný čert bére!" A bylo to tak.První půlřádek jsem měla dojem, že krkatina je nějaká sušená (možná na prášek rozemletá) sardinka pro zviřátka 🙂

  2. Hehe, taky jsem přemýšlel, co to ta krkatina asi je. Já bych řekl "krkounství" :).

  3. No ono to je tak, že jsem nevěděla, jaké slovo použít, tak jsem si vymyslela krkatinu 🙂 Prostě jsem měla nějaké okno.

Komentáře nejsou povoleny.