Čtení veřejně páchnoucích blogů kontra čtení si duchovních textů před spaním

Takový veřejně páchnoucí blog je strašná věc. Autor umí dobře psát, vybleje své syré myšlenky s revolučním přídechem na čtenáře, čtenáři jsou opojení (většinou, mě vynechte) jeho racionálně kritickými texty a kliknou mu na karmu třeba na blogách iDnes.cz nebo kdekoli jinde, kde to jde, zvýší mu nejméně sebevědomí a je to. Blogger revolucionář je na světě.

Světe, padni na zadek a kaj se.

Je to skoro tak strašný, jako zprávy, ale u těch vám před spaním běží v hlavě pocity a obrazy, u blogu jsou to slova a na ty já jsem extrémně háklivá. Je to mem, co mě dostává na kolena. Dnes, chybou vlastní zvědavosti, se budu možná topit v odborářích, platech státních pracovníků, anticikánštině, cikánštině, botičkou od Diora zaraženou mezi půlkami atd…

Mám já to skočit ze skály či co? Snad tu vlastní hlavu ukočíruju a budu mít v hlavě klid, zvlášť, když svoje nakrknutí z opakovaného napadnutí hlavy memy – myšlenkovými viry – přenesu s plnou laskavostí na vás. Nic proti. Třeba zrovna přemýšlíte, jak ty zprávy jsou čím dál tím víc na nic a jenom to zabírá v hlavě místo. Doslova.

Asi si zamedituji, než půjdu spát… Pak si zkusím přečíst něco pěkného, co mě tak nenaštve.

Oni v historii zřejmě měli pravdu, když se v křesťanských končinách četlo z Bible. (Já vím, Starý zákon a todlencto a tajdlencto… samý násilí)

A byl klid.

6 komentářů u „Čtení veřejně páchnoucích blogů kontra čtení si duchovních textů před spaním“

  1. Jsi krutá, Lucienne… Neber to ve zlým, ale až mě zamrazilo. Přece to nemusíš číst, ta paní nikoho nenapadá.

  2. Pro ty, co to nepochopili: Článek má být spojnicí mezi čtením veřejných zpráv a čtením duchovních (klidných) textů před spaním. Doba před spaním je výjimečná tím, že co se probírá před spaním, to se ve spánku probírá ve snech. Nejsem příznivcem probírání samonasíracích témat před spaním, ale dala jsem se zlákat, protože paní bloggerka dobře píše a přečetla víc jejích textů, což mě dožralo a teď jsem rozhozená před spaním, což se mi nelíbí a tak o tom píšu. Nic víc. Pochvala bloggerce, žádná krutost. Možná slohově víc květnatý článek.

  3. Rozumím, o čem byl článek, Lucienne, taky to mám tak s dobou před spaním, dávám si pozor, co si do ní pustím. Někdy to člověk neuhlídá…Jen mě zarazil název tvého článku, bylo by mi asi líto, kdyby můj blog někdo nazval "páchnoucím", ale je mi celkem jedno, když ho nazve blbým či nudným :-). Takže asi jen moje osobní fóbie vůči jednomu slůvku, nic ve zlém.

  4. Prostě mě popadla fantazie a veřejně páchnoucí pro mě bylo zveličeným pachem veřejnosti, tedy něčím neoddiskutovatelným, co daná struktura, v tomto případě veřejnost, má. Krutost zpráv, které křičí o tom či o onom, je hrozná. Jsme zvyklí to nevidět. Ale publicistika je stále vynalézavější. Přidali se v této době i bloggeři, nový fenomén, který zprávy z médií komentuje a přemýšlí o nich. A z nich to prýští, jedna radost. Tenhle, který jsem "použila" na dokladování faktu rozebírání zpráv médií, zvlášť těch alarmujících, tedy "páchnul do mé hlavy obzvlášť veřejně" i ve smyslu někam páchnout a zanechat za sebou stopu. Nic proti autorce, jak říkám, píše dobře, ale nemám na to žaludek, zvlášť před spaním.

  5. Myslíš to neustálé žvanění zejména o politice, které má za cíl s člověkem manipulovat a o něčem ho přesvědčovat? Nebo spíš to není tématem, ale způsobem, jakým se k tomu přistupuje. Snad ti rozumím.

Komentáře nejsou povoleny.