Vánoce v mechu a kapradí

Včera jsem tři hodiny odstraňovala Eliščí chlupy z jednoho koberce, co má Kojot v pracovně, abychom tam mohli, „na čisté“, postavit stromeček. Předevčírem jsme koupili mohutnou borovici černou, která má dole průměr tak patnáct centimetrů, ale pán tam měl frézu, tak stromeček ofrézoval a bylo to už do podstavce. Doma jsme zjistili, že průměr našeho stojanu je tak na smrček, co má ještě nudli u nosu, a tak putoval Kojot koupit stojan, a protože máme doma kočky, ukáplo mu z ruky tisíc korun, prý aby ho neshodily a byl tudíž těžký. Stromek tak rázem získal cenu 1700, no nekupte to.

Ráno Kojota budím, jako vždycky těžké ráno, pak se ho jenom tak zeptám v kolik že šel spát. Prý ve dvě.

„A proč?“

„Kočky shodily stromeček, tak jsem ho tam šteloval, ale moc se nezadařilo, pořád mi padal.“

Holt zkusíme k mnohasetlitrovému terárku stromeček přivázat, aby ho už ty mňautvoři neshodili.

Co je ovšem důležité, je počet stovek jehliček pod stromečkem. Hnědých. Včera jsem se je pokusila vyluxovat, odrovnala jsem možná nadobro vysavač a teď taková nadílka.

A tak máme Vánoce v mechu a kapradí…

Šťastné Vánoce!