Jak se borovice stala bojovým sportem

Máme doma borovici černou, velkou a chlupatou, s velikánským stojanem a skoro uschlou.To po dobu zimních svátků poseschla a co dalšího… Ozdobený je už pouze vršek borovice a asi tři čtvrtě metru pod hvězdou. Aby se nám nemotaly po zemi kočkami sundané řetězy, navěsili jsme je volně na stromek a celé to tvorstvo žije vlastním životem dál.

Dolní půlka borovice je zcela prosta úkazů jako jsou kouličky, lameta a jiné vánoční vyfikundace. Nejenom, že tam pravidelně chrápe ještěrka, tak borovici prolézají kočky. Má bohaté větvičky, takže jim to jde dobře. Ovšem proč píšu.

Ještěrák se živí cvrčky. Cvrčci jsou všude po bytě a nedá se tomu zabránit. Co neuloví kočky se někam schová a čeká na zázrak. To je všechno běžná věc a je to v pořádku. Pak jsem ještěráka pustila, aby si vylezl na strom či kam chce, nezavřela dvířka terária a nastal okamžik O. Obě kočky viděly možnost koncentrovaných cvrčků, naskákaly do terárka, když jsme je tam potom nachytali, to byl ale fukot. Jedna kočka za druhou vyskakovaly plavným třímetrovým skokem z terárka a to přesně skrz ten ubohý strom, co se jen třásl. Ještě, že tam nebyla nějaká zábrana nebo tak něco. Vybraly si přesně úhel mezi terárkem pro agamíška a terárkem pro želvy, což je masivní metr a půl velká věc, o co by se jen tak lehce svezly s otřesem mozku.

No všechno dobře dopadlo, obě kočky přežily svůj dobrodružný lov na cvrčky, agamák chrápe na borovici a končí Nový rok.

Šťastný nový rok i vám všem.

1 komentář u „Jak se borovice stala bojovým sportem“

Komentáře nejsou povoleny.