Jak člověk k pamlsku přijde

Poslední dobou si ujíždím na Hoboes. Kojot vidí problém v tom, že o nich pořád mluvím, ač ho to vůbec nezajímá, já mám pocit, že o nich pořád mluvím málo a mám touhu mluvit o nich víc. Hm. Paradox? Manželství.

Problém je ovšem v tom, že Wabi Ryvola umřel.

Což já nějak nemůžu strávit. Připadám si jako vrš na ryby. Víte, jak vypadá vrš na ryby? To je takovej proutěnej zvon, kterej se strčí do proudu řeky a ryby, které do něj vplujou, už nevyplujou. Já jsem taková vrš na informace o Hoboes. Byly Vánoce, dostali jsme nějakou kačku navíc a tak kromě boxerek a ponožek jsem zalovila ve svých koníčcích. No ovšem! Hoboes. Dvě dvoucédéčka už doputovaly k nám domů a teď si je pouštím ke Kojotově nevoli. K jeho vůli si je pouštím když doma není.

Celkově jsem zjistila o Wabim Ryvolovi:

– byl to tramp, písničkář, kořala a kuřák

– velmi pravděpodobně pracoval jako dělník u nějaké kovodělné mašiny

– velmi pravděpodobně odjel pracovat na montáže na Island

– velmi pravděpodobně byl sledovaný a kromě bratra Mikyho měl ještě jednoho mladšího bratra

– bydlel nějaký čas v Praze, chodil na pivo naproti Kinským zahradám

– každou neděli jezdil do Brna do restaurace U Rytířů, kde hrál se skupinou Monzuňáci (mojí přízeň zvali, aby s nimi hrála, ta se jim na to vybodla, že dvě skupiny stačí)

– měl pět žen, nemohu se ale dopátrat nějakých dětí, ač vím, že minimálně dvě má

– možná měl psa, který s ním chodil na vandry

Kdo ví něco dalšího nebo něco přesněji, můžete prosím doplnit v komentářích. Ona taková informace o Wabim je vzácná věc. Je to jako hledat něco o Janu Novákovi z Prahy. Nedozvíte se nikde nic. Nechápu proč. Takový mohykán, 250 písní na triku, moderní swingový tramp…

Ale k věci.

Momentálně jsem nejlepší ve hře „Jen co projdu, dostaneš kokinko“. Ta hra se hraje tak: procházíte bytem za různými účely, jak už to tak lidé dělají. Kdykoli procházíte kolem zvířat, dáte jim kokinko. Hra zdánlivě prostá má velice emotivní podtext. Buď se smějete nebo brečíte. Teprve smrt vás naučí, jak je život cenný a jak dostatek kokinek dává životu smysl. Hlavně tomu zvířeti. Podrbat, pohladit, dostat kokinko. Čím víc se blíží smrti, tím víckrát kolem něj projdete a – dostane pohlazení a kokinko. Jsem v tom už pár let docela kovaná.

Momentálně umírá Amišek, hvězda pořadu o zvířatech na Primě. Světák, co dupne a kočka je v trapu. Je mu rok a 3/4. Má před sebou pár měsíců, možná míň, protože mu nádor roste hned u krku a to je dost bolestivá věc. Posledního minulého potkyška Giltinku jsem dala uspat okamžitě, jak přestala reagovat na kokinka a to už měla tři velké nádory, ale pořád měla chuť žít, ale víte, že jak už nejedou kokinka, tak je konec. Tady to bude asi dřív, protože sežrat cokoli, jakmile vám něco tlačí na krk, to není snadné. A tak hrajeme hru s kokinkama a potkyš naplňuje smysl svého života: být hlazen, mazlen a dostávat kokinka. Do toho samozřejmě fajnovou stravu s křupinkama a zrním.

Amíąek

Přemýšlím, jestli polibky naplňují účel kokinek. Mám obyčejnýho chlapa, co na polibky a dotyky moc není, jako každej jinej chlap. Asi dostává málo kokinek. Podle stupně nevrlosti zřejmě ano. Ale zase chápejte, že kdykoli kolem něj projdu tak aby dostal pusu, to by mu bylo blbý. Brzo by se začal bránit, už jsem to zkoušela.

A tak přemýšlím, jestli Wabi Ryvola dostával dost kokinek. Jestli byl dost šťastný. Jestli mu jeho pět žen dalo to, co chtěl. Nebo jestli byl nevrlý a jeho pět žen odešlo. Nevím.

Kojot říká, že ženy mohou o něčem mluvit a zároveň přemýšlet o něčem jiným. Je fakt, že poslední měsíce přemýšlím příliš. Asi bych si měla dát pohov. A míň mluvit o Hoboes. Paradox manželství.

13 thoughts on “Jak člověk k pamlsku přijde”

  1. Moc hezké zamyšlení:-)Taky rádá dostávám pohlazení a kokinkaa nemohla bych chovat potkany, ten krátký život by mě ubíjel, nevím, jestli by se pro mne našlo dost kokinek.

  2. tahle tvpje úvaha mě naprosto dostala – to to sem chci napsat, ač bohužel další informace o Wabim Ryvolovi neposkytnu (a ještě jsem taková ostuda, že si ho pletu s Wabim Daňkem).

  3. Kokino pro chlapa? Co třeba vykřiknout při každém průchodu "Ty jsi TAK šikovný!" nebo "Tobě to TAK pěkně jde!"

  4. Hoboes mám taky rád ,občas si je s Maruškou doma pouštíme – u nás k nelibostí dětí. :-)O Wabim ti nic přesného bohužel neřeknu ,ale když jsem trampoval ,tak se o něm povídalo ,že kromě těch čtyř jeho dětí z Wikipedie běhá po světě ještě spousta dalších nemanželských. To jsou ale jenom neověřené drby.

  5. No téda, takových dobrých komentářů! Všem děkuji za účast a inspiraci. Že byl Wabi Ryvola děvkař 🙂 to jsem z jeho písní fakt nevytušila :))))))))))) No aspoň si užil, než umřel. Ale toho stresu z toho všeho…

  6. Na druhou stranu, když jsem se dívala na youtube na starý klipy s Wabim, chápu tu touhu dívek dostat se mu do rukou. Ta hra těla za kytarou, ten prožitek… v posteli musel bejt úžasnej. Nevím, nevím, jestli bych odolala :))) Já jsem na ty charismatický typy…

  7. Jo, Wabi…Posílám Ti odkaz na stránky se základními informacemi o Wabim i Mikim Ryvolových, tedy jestli je to pro Tebe ještě zajímavé téma:o))Mimochodem, Wabi jezdil na Island dost často. Jenže to je – byla osada Kapitána Kida, tady u nás…..Oba tihle skvělí kamarádi a chlapi každým coulem už jsou na tom nejdelším vandru. Doufám, že tam hrajou ty nejhezčí písničky.

  8. Wabi a Miky jsou moje životní lásky, ještě s nějakejma pár dalšíma, takže i v osmdesáti si o nich ráda pokrafnu. To s tim Islandem – to jsi mě dostal:)))Určitě se tam mají fajn. Vehnal jsi mi slzy do očí, právě je poslouchám.Napíšu Ti mailem, třeba mi ten odkaz prozradíš.

Komentáře nejsou povoleny.