Chci futon, chci ho už několik let

A teď konečně nadchází scéna, kdy ho tak do měsíce do dvou budu moci mít.

„Já jsem si myslela, že by nám mohl vyhovovat ten nejtenčí, ten nejlevnější. On i v létě chladí.“

„A jak se na tom spí?“

„No,“ neuvěřitelně začnu chrchlat, „říkali, že ze začátku má prý člověk otlačený svaly, ale pak že si zvykne.“

„To bychom rovnou mohli spát na fošně, nezdá se Ti?“

„Ale na futon se dá dát prostěradlo.“

„To na dřevo taky.“

To já chci spát co nejvíc na tvrdým a co nejvíc na zemi a parkety jsou pohodlný. Problém našich parket je, že jsou trochu studený a já po usilovných pokusech spát v relativním chladnu skončila na čtrnáct dní na plicním se čtyřicítkama a chrlením krve. Vem to čert. Já jsem pěstovaná květina kempů, kdy teprve důlky, kameny, špičky kamenů, klacíčky a další nástrahy číhaly na nás ve spacácích. Jojo, mládí.

A tak to Kojotovi nezazlívám, nejdříve si na ně půjdeme lehnout a pak uvidíme, co z toho bude.

Ale něco z toho bude určitě.

2 komentáře: „Chci futon, chci ho už několik let“

Komentáře nejsou povoleny.