Tak jedeme navostro, pani!

Co to je mít doopravdovou zodpovědnost? Mít někoho na starost. U potkanů mi to tak na mysl nepřišlo, až s kocoury v naší rodině.

To znamená i mého kocourka.

kulich s botama

Jeden den jsem si našla brigádu nebo si spíš brigáda našla mně řetězovým mailem. Bylo to jak vyhrát v loterii. Asi taková pravděpodobnost. Hlídejte sedm koček na pět dní. A tak jsem se jala hlídat sedm kočičáků.

Spala jsem v ložnici se dvěma kočkami, nebo spíš s jedním kocourkem a jednou kočičkou. Když jsme leželi vedle sebe na posteli tváří v tvář, zamilovali jsme se do sebe. A protože láska i hory přenáší, odnesla jsem si domů kocourka. Že je „von“ mi vůbec nepřišlo. Bylo to prostě takové hravé kotě a moc jsme se spolu nasmáli. I kočka se směje, nemyslete si.

Doma jsem mezitím měla tři potkánky od slečny z Prahy, která měla doma potkaní milostnou havárii. Jenže s Kulichem alias Kulíškem to nebylo k vydržení. Neustále potkany doslova prasil. Furt pracky v kleci, co chvíli atak. Potkánci věčně schovaní v domečku a trnoucí hrůzou, nutno říci, že oprávněnou, protože už jsem jednou vyndavala potkana z Kulichovy tlamy. Tak jsme se s Kojotem domluvili a vzal si je Kojot. To bylo nejdůležitější řešení zvířecí krize.

Když jsem v duchu volila, jestli potkany nebo kočičáka, vedl kočičák. Koneckonců jsem mohla, s jistým úsilím, kočičáka vrátit, potkany jsem vrátit nemohla. Ale prostě to pouto, co jsme s kocourkem mezi sebou měli, bylo dost pevné, aby vydrželo i mojí lásku k potkanům. A tak Kulíšek zůstal.

S Kulichem si denně užíváme srandy kopec. Mám doma malého maxipsa Fíka. Protože jsem ho hodně chválila za skoky v posteli, mám teď kotě, jako by mělo pružinky na tlapkách. Skáče jak střelený. Mimo to tu má z pokojů rychlodráhu a podlaha je vyblejskaná od jeho přistání. Ne že by to bylo důležitý, ale hrozně se mi líbí, jak vypadá. Má v čokoládově hnědé mramorové pruhy.

Jeho Konečné Řešení Potkaní Otázky spočívalo v tom, že si vlezl do klece po potkanech a tam se vykadil. No v tu chvíli to byla taková klauniáda, že nešlo se nesmát. Černý humor.

Takže jsme na tu samotu dva a to je víc než jeden.

Akorát nevím co si myslí, když trůní ve sprchovém koutě. To se ale asi nedozvím.

kulich v kufru

Pro zvědavce: www.katango.cz

Rodiče:

Kočička: XL Ferrari of Dyade, NL

Kocourek:

Caramello of the Roman´s Jessin, NL

8 komentářů u „Tak jedeme navostro, pani!“

  1. No, jo, no, a to už jsem si říkal: Žádné nové potkany, uměnšuju počet zvířat… Ale postarám se o ně a třeba právě teď je půjdu poňufňat…

  2. Kdyby mi to nebylo blbý, když jsem kocourka viděla na fotce jen vleže (jeho; já sedím), řekla bych, že je pěkně stavěnej. Gratuluju! Zítra jdu za svým kocourem k rodičům (a za rodiči taky :-). Cítím se povinována jen upozornit, že mít za spolubydlícího a kamaráda kocoura je trochu jiné, než mít za kamarádku a spolubydlící kočku. Aspoň ten můj je pěknej pirát (jednookej), oproti mé kočičce zdřívějška nebo kočce v práci. A to ta pracovní loví myši a jinou kořist; uvnitř je pak kočičkovsky milá. Kocourec je drak uvnitř (ale ven se bojí a je to nakonec dobře).

  3. 2Mod.:Naprosto přesně jsi vystihla to, co mě ještě ani nenapadlo :)))2Liška:Je dobře stavěnej. Určitě bude mohutnej jako jeho táta. Je trochu zlomyslnej, trochu kojotí, trochu pyšnej, ale jinak je skvělej. Ani nechtěj vědět, kolik mám děr na prostěradle po drápkách. A to má pěkný škrabadlo a bude mít ještě jedno. Je to chlap. Od tý doby, co jsem soužila s Karamelkem a Amiškem, jsem spíš na chlapy, protože mají takovou jinou psychiku. Být to kočka, tak bude jiná. To vím, to je jak s potkanama.2dewberry::)

  4. Jéje, dírky v prostěradlech mám taky! Předtím jsem si osmnáct let hrávala s naší kočkou tak, že mi lovila nohy čouhající zpod peřiny, a ta kočka neudělala jedinou dírku v prostěradle! A kocour hned… To jsou ti kocouři 🙂

  5. 7: tak tak. chlapi aj kocúri na nejaké prostěradlo zvysoka kašlú! 😉 kočk (pekný výraz) je krásny. a vyzerá byť aj pekný nezbedník 😉

Komentáře nejsou povoleny.