Jedu si takhle autobusem, když v tom se ke mně někdo hlásí

Zcela automaticky mne vzal docela intimně za paži a pronesl:“Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?“

Já jsem se mu snažila podívat do obličeje, abych identifikovala neznámého. Dokonce jsem si automaticky sundala brýle, abych „viděla“ víc. Ani na druhý, ani na třetí pohled jsem neznámého nepoznala.

Odtáhla jsem se od něj. „Já vás neznám, pane. Co mi to tady říkáte, nechte mně být.“

A dodala jsem:“Jsem vdaná.“

„Já jsem taky ženatý, to není nevýhoda. Moje žena jde za mnou i s děckama.“

Opravdu jsem za ním viděla ženu, můj opravdový opak. A dvě děti k tomu.

„Seš snad zamilovanej? Slyšela jsem za zády.

Další útoky jsem mírně odmítala a držela si tři metry odstup,

Sešli jsme se u stánku, já abych si koupila pití pro sebe, on aby koupil pití dětem.

„Vobslužte tady pani dříve!“ Vymrčoval si podmínky obchodu.

„Máte krásné rty.“

„Prosím vás nechte mne být. Mizím ze scény.

„Já tohle dělám každý ženský, za přítomnosti manželky přece nedělám nic špatného.“

Blbější výmluvu jsem už dlouho neslyšela.

5 komentářů u „Jedu si takhle autobusem, když v tom se ke mně někdo hlásí“

  1. 8 – / tak nevím….kdo z nich manželov je blbejší……chudák děcka….

  2. btw si reagovala wellmi taktne a jemne. raz mu jedna (alebo jeden) jednu tresne 😉

Komentáře nejsou povoleny.