Čeho mám nedostatek, to přijde v hojné míře

Čeho mám nedostatek, to přijde v hojné míře, co si nakrkouním, to nevyužiju. Znám-li, že tohle moudro na mě funguje, mohu ho jen v klidu aplikovat a mám přece vystaráno, ne?

Ne.

Nic není nemožnější, než se udržet v průměru. Já to snad ani nedokážu.

Ať už se jedná o mouku, šaty, kondomy, no prostě všechno. Mouku sežerou moli, ze šatů vyrostu, kondomům vyprší záruční doba. Duch průměrnosti prodchl celý můj život. Dříve jsem si myslela, že to je nahodilost a ono ne. U mě je to pravidlo.

Dokonce ani hodně pracovat se mi nevyplácí. Minule jsem si na své kočičí brigádě u osmihodinového žehlení způsobila na stehnu vyvřelinu nějakého žilního původy a od té doby neujdu pomalu ani kilometr. Boule mizí velmi pomalu za velkého masírování.

Nikdy jsem nebyla adept průměrnosti. Nadprůměrná čtivost, nadprůměrná lenost, mnoho keců ohledně domácích prací (kdo znáte princip „jsi holka, tak to budeš v životě dělat pořád, proto to dělej pořád i teď“) a v přízni panující stav nadržování bratrovi, protože „on je chlap a v životě to potřebovat nebude“.

Ale proč to vlastně píšu. Někdy včera nebo předevčírem v noci k nám vniknul sršáň. Kdo znáte kočičí loveckou povahu, víte, co se stalo. Všechny kočky kromě koťat vylezly na stoly v kuchyni a jaly se sršáně lovit. Sršáň měl pět centimetrů, což si žádná kočka neuvědomila. Já ovšem zodpovídám za to, že kočky předám v naprostém pořádku. Ono se to nezdá, ale když hlídáte kočky a koťata, může se stát spousta hrozných věcí. Minule jsem měla mít hlídání i s porodem jedné kočky a při jejím porodu, když už jsem tu nebyla, jim jedno kotě umřelo, takže jste zodpovědni až na život a na smrt.

Ovšem zpátky ke sršáňovi. Sršáň tu zběsile lítal, já jsem nikde nenašla Biolit ani Raid, takže jsem volala majitelům a první se ozval za hodinu po mém zoufalém s.o.s.. No nic. Za tu dobu mohl sršáň pozabíjet půlku osazenstva. Pak mi vtipně poradili, abych na něj šla s ručníkem. No věc, kterou bych nikdy neudělala. Tím ho přece jenom rozdráždím. On jde za světlem, ne do tmy. Určitě by se vrátil a měl ukrutnou náladu.

Takže jsem vzburcovala všechny okolo, kde schovávají Biolit, zbytečně. Vrátila jsem se do kuchyně s určitým napětím, co se sršáněm. A víte, jak to dopadlo?

Sršáň tam nebyl. Dokážu si to vysvětlit jedině v souvislostech, i když bych mohla říct, že to byla náhoda. Všechno to souvisí se vším tím, co jsem psala předtím, byť velice tenkou nitkou.

Udělám si zásoby, udělám vše, co je v mých silách, jedná-li se o akci a místo toho, abych byla sedřena na kůži, vyjde slunce v podobě nějakého minizázračku. Jako ten sršáň. Zmizel.

A bylo po boji.

4 komentáře u „Čeho mám nedostatek, to přijde v hojné míře“

  1. inak sršáne (a iné potvory otravujúce mi život) riešim osvedčeným (autor laskavě stoleruje 😉 napomenu-varuju-zabiju 😉

  2. "Nic není nemožnější, než se udržet v průměru. Já to snad ani nedokážu." a prečo by si mala? 8 – ) na priemere nie je nič zaujímavé.

Komentáře nejsou povoleny.