Tak jsem šlápnutá na hlavu

Šlápnutá na hlavu. Neskutečný pocit. Měkká tlapka tlápla něžně nad mé ucho a seskočila dolů z postele. Pravda, skočila i s kocourem.

Když jsem ležela u Kojota v posteli, tak večer tiše kolem nás chodily kočky a používaly nás jako trampolínu.

Jak to vlastně ty kočky dělají, že je lidi takhle berou? Byly tak drzé, tak svoje…

Vlastně se mi to velmi líbí. Být vlastněna kočkou, nebo teď, kocourem. Je to takový pacholek… Tak to se mnou válí, že jsem dočista jeho. Je to svého druhu zamilovanost. Moje přízeň říká, že jsem si pořídila dítě, ale tak to není. Můj kocour nebo spíš můj žebříček hodnot je Bůh – Kulich Cour – Já. Je to velmi jednoduché. Žádné dítě tam nevidím. Ani nemohu říci, že by byl nějak přehnaně roztomilý, takové to maličké koťátko. To ne. Už je skoro dospělý. Osm měsíců starý. Pravý puberťák.

Jsem z něj nadšená.

Zrovna dnes jsem utržila takový škrábanec na pozadí, až mi tekla krev. To miláčka dočista raplo a honil tady brněnskej Grand Prix.

Prostě to brát s rezervou. Zamilovat se člověk může dočista do čehokoli. Nových šatů, bot, kocoura, chlapa. A já jsem teda fest zamilovaná. Endorfiny frčí na dálnici mého času života a já jedu jak na koksu. Zamilovanost prý může trvat dva roky. Tedy ta endorfinová, podle pana Plzáka. To pak asi padnu na zadek. Lásku předělat neumím, ani tu lidskou.

Jsem dost zakletá princezna. Kojot vypadnul z tvrze a jde dobývat jiné zámky, přičemž žasnu, kde bere tolik energie k takovým výkonům. Já zůstala vypálená, vypleněná, s prokopnutejma dveřma a nic se neděje. Všechno je ok. Svrhnout všechnu tu verbež navěky. No už se těším na dalšího návštěvníka. Z něj nejdříve vymlátim duši v judu, aby věděl, zač je toho loket a pak se možná budeme bavit dál, pokud ještě bude o čem. Zklamaná ženská je horší než sud vřící smůly.

Ale kocour zachraňuje situaci, delikátně. Je to taková moje radost v těch starostech. I když taky má svoje.

Takže aspoň malý plus.

13 thoughts on “Tak jsem šlápnutá na hlavu”

  1. je dobře, že kocoura máš. já jsem teď bez kočky už přes rok – a v součansý situaci ji bohužel nemůžu mít, pokud bych nešla přes mrtvoly – a úplně cítím, že kvalita mého života by se podstatně zvýšila, měla-li bych kočku.

  2. Ano, kočka nebo kocour oživují domácí všednodennost (chtěla jsme to napsat nějak normálně, ne tak vzletně, ale líp mě to nenapadlo). A zosobňují krásu; připadá mi. Včera jsem zase spala se svým pruhovaným kocourkem (u našich – je tam už víc než rok a teď už tátu o jeho kočičího společníka a hlavně spolustolovníka nemůžu připravit), jó, to bylo dobré.

  3. Nic není ok. Ale nebrala sis žádný béčko. Proto to bylo tak nádherný. Kolik lidí si myslíš že prožilo něco tak silnýho? tsts, ani desetina toho počtu…Až čas dovolí, zkus hledat – v sobě…

  4. 2dewberry:bez kočky to musí být smutné. Já jsem si kočku vyloženě vymodlila a můj život je mnohem bohatší.2Liška:Naprosto souhlasím, i s tou citlivostí. Já jsem takhle přízni dala postupně dvě potkanky.2vera:Každý můj partner byl něčím výjimečný. Mám na to vyloženě štěstí.

  5. Znáš to, říká se že člověka potkávají tak dlouho stejné věci dokud nepochopí proč, a jak na ně…

  6. Vero, je pravda, že se to říká, a dokonce to někdy i pravda je, ale protože zde Lucienne nenapsala nic detailního o tom, co ji s partnery potkávalo v minulosti, jací vlastně byli a jestli tam byly opakující se vzorce, tak opravdu nelze toto pravidlo aplikovat. Tohle pravidlo se navíc osvědčuje jen ve velmi specifických vzorcích chování a nelze jím vysvětlit kdejakou smůlu, neúspěch a tak. A hlavně si myslím, že Lucienne asi nestojí o nějakou povrchní "psychoanalýzu" na základě útržkovitých fakt. V tomhle jsme stejní (nemáme to rádi) a troufám si říci, že za ni mohu v tomto můžu mluvit. Já bych tento článek bral tak jak je a nevrtal se v tom…

  7. Ten kdo opousti ma psychicky navrch neb rozhoduje , opousteny zustava v defenzive a nestaci se divit a bojuje stim roky. Tento stav ma dle mych zkusenosti jednu vyhodu, pokud opusteny netrva na zachovani minulosti , tak vetsinou tento zalostny stav pritahne zivotni sanci se kterou by se za normalnich okolnosti nedostal do kontaktu :))

  8. Sorry. Nechci ublížit a nepokousim se o psychoanalýzu. Jenom vím, že někdy pár slov může spustit zajímavější směr úvah než celá rozsáhlá studie. Hlavně jsem si přála, aby si Lucienne nepřipadala jako oběť – protože přesně jako píše někdo po mně – mohlo by to trvat roky, škoda jich – a proto je dobré hledat novou cestu… Nechtěla jsem šťourat, jen popošťouchnout… Přeji ať přijdou dobrý časy

  9. oni mačky prídu vždy v ten pravý čas. btw, taky som šlápnutá na hlavu 😉 nádherný termín 😉

  10. "Zamilovat se člověk může dočista do čehokoli" hej? 😉 no toto! 8 – ) tak toho kocúra a chlapa docela chápem, ale zamilovať sa do topánok? 8 – ) zaujímavé, tí ľudia 😉

Komentáře nejsou povoleny.