Poslední dny nového života

„Ahoj pani.“

„Ahoj, tati.“

Vidím na zpětném zrcátku desátkový růženec.

„V co věříš?“

„Ale tak.“ Odpovídá otec.

„Jak tak… V co věříš?“

„To musí každý vědět sám.“

„V co věříš?“ Nedám se.

„Ále tak.“ Stále uhýbá otec.

Zmlkneme. Každý do svého ticha.

„Chceš se mně na něco zeptat?“ Ptám se po dvaceti letech, kdy o mě nejevil zájem.

„Ne.“ Odvrátí pohled. „Ať se vede…“

Odejde.

Zůstávám sama …

2 thoughts on “Poslední dny nového života”

Komentáře nejsou povoleny.