Vlastních starostí mám až dost

Už téměř čtrnáct dnů čekám, kdy budu mít inspiraci a hlavně místo a čas na napsání reportáže ze svatby svého bratra. Mezitím si přízeň zlomila nohu v kotníku, tak jsem u ní na střídačku bydlela a nějak jsme to neuhrály a pohádaly se. Teď pro změnu leží v nemocnici s čtyřcentimetrovou trombózou u té zlomeniny, takže jsme se zase udobřily.

Pejska Eliška dostala zánět dělohy, dnes jí operovala naše veterinářka, snad bude v pořádku.

Kondička veškerá žádná, neunesu ani půlku třicetikilového psa v dece. Musela jsem říct jedné kolemjdoucí slečně vazbě, takže jsme Elišku táhli v dece ve třech.

Štve mě, že nemůžu s Eliškou víc pomoct, ale asi to tak má být.

Asi půjdu na operaci, už zase. To by se zase jeden zvencnul.

Kojot má zase depresi, já mám zase depresi, jak mám v takovým rozpoložení psát ságu o svatbě, to vůbec netuším.

6 thoughts on “Vlastních starostí mám až dost”

  1. Nic si z toho nedělej, 30ti kilového spícího psa mají problém unést v dece dva dospělí chlapi! A neměj depresi, na depresi by bylo, kdyby ta operace nedopadla.

  2. Jo. Bezvládní živočichové se nesou hůř než bdělí! A ještě ke všemu bezvládní živočichové po operaci, ke kterým má člověk vztah, to je jasný.Ty taky na operaci? Tak ať to definitivně dobře dopadne a je to! Já bych se zvencla určitě; asi proto na mne žádné operace ani nemocnice nebyly seslány.

  3. melancholicko-realisticky.vykašlat se na první větu, začít třeba od konce. jen začít. máš dar krásných slov, budou zas přicházet…

Komentáře nejsou povoleny.