Kastrace aneb tisíc dnů odtažitosti

Včera jsem nechala vykastrovat svého kocourka Kulicha. Co se však za pojmem kastrace všechno skrývá? Měla jsem tu čest poznat a díky, už podruhé nechci. Jeden kocour stačí a ty držky, co na mě házel… Hrozný. Jako bych mohla za všechno jeho trápení. No a mohla jsem. Paní veterinářka to vystihla dobře: „Mám odebrať kocúra a vy si přijďte ve čtvrt na šest.“

Když mi ho vracely, ukázaly mi kastrační rány a prý ho mám z přepravky pustit o půlnoci, abych doma neměla potácející se kocouře. Pochopitelně jsem neposlechla, neboť být po operaci a zavřený v těsném prostoru přepravky, to by mě osobně velmi štvalo. Takže jsem tu měla potácející se kocouře bez kul. Pohled to byl žalostný.

A v tu chvíli se projevil chlap v něm a odmítal jakékoli hlazení. Urazil se. Ty hrozné škleby jsem přičítala bolesti po operaci. Kojota taky když něco bolelo tak zalezl a nebyla s ním řeč. Byla jsem na to připravená.

„Nemá si to lízat.“ Děla paní veterinářka. „Hlídejte ho.“

„A to mám jako udělat jak?“ Odpověděla jsem jí. Taky musím někdy spát.

Udělala jsem mu pelíšek v koupelně, kde je teplo – musí být v teple. Jenomže mi utekl a prošmajdal se na dlaždice u vchodových dveří. Zavřela jsem oči. On sám musí vědět nejlíp, kde je mu dobře. Pak přišly návaly zvracení. Zaplaťpánbu jen vody, ale i tak mu bylo pěkně zle. Přes noc se lepšil a dneska je zasmušilý, ale už je vidět, že je mu líp.

Tak to tady spolu táhneme a snad to i dotáhneme do dobrého stavu.

8 komentářů u „Kastrace aneb tisíc dnů odtažitosti“

  1. Fóbie?Kojota jste také nechala vykastrovat? Není to u Vás nějaká porucha osobnosti? Nějaká fóbie vůči samečkům? 🙂

  2. (4) 🙂 občas vás potkám nekde v diskuzích, a vždycky mi připomenete hezkej vtip – Co dělá dědeček, kdyz si vezme čtvrtku viagry? Popichuje.

  3. ahoj Kulíšku, to bude dobré, neboj, Lucienne. tiež sme si tým prešli a tiež som zverko nenechala v prepravke.

Komentáře nejsou povoleny.