Fuj – o stávání se

Jdu zalít dvě různé květiny a to dvěma různými způsoby. Jednou beru vodu do štamprlete, podruhé do hrnečku. Do štamprlete se kouknu, do hrnečku se hluboce kouknu, co kdyby tam čekal – hrozný pavouk. Dělám to už léta a nějak se nepamatuji, že by tam pavouk byl. Zato si pamatuji různé jiné předměty s pavouky. Taky si pamatuji svou domácí z Anglie, která měla garáž plnou pavouků a klidně si vlezla do holinek v garáži skladovaných a poctivě zadupala, aby případné pavouky zašlápla. Ale k věci.

Koukám do hrnečků, jestli tam není pavouk a přemýšlím o tom, proč se do hrníčků dívám a jaký to má vlastně smysl. Přemýšlím o dívání se a o tom, že se to nikdy nestane, že tam nikdy žádný pavouk nebude a tudíž dělám naprosto zbytečnou věc. Navíc se zbytečně stresuji a tak dále a tak dále.

Když v tom přemítání, v té vzácné chvíli, se objeví obrovský žlutý pavouk a leze k hrnkům na stěně…

Věci se stávají. Právě teď.

P.S. Zabilo ho sladidlo.

3 komentáře u „Fuj – o stávání se“

  1. "klidně si vlezla do holinek v garáži skladovaných a poctivě zadupala, aby případné pavouky zašlápla" ale fuj. holínky sa vytriasajú a pavúčiky sa vynášajú von v hrnečku 😉

  2. tak to jo 🙂 já jsem jednou udělala monstrakci a všechny dostupné pavouky jsem vysála do vysavače. Taková jsem byla zlá na ty hodné pavúčiky. No člověk se osměluje lety.

  3. ……nedávno na služobníkovej ceste som bývala v takej chatičke. v záhrade veverička Evička a v obývačke karpatský križiak (čičo) Fedor. chlpatý, veľký ako menšia tarantula. večer som ho vysťahovala, a ráno bol zase naspäť. no, už bolo vonku zima, tojo. ale vrátil sa len 2x. chápavejší ako niektorí samečkovia 😉

Komentáře nejsou povoleny.