Co nám dávají?

A co nám berou?

Kulich zmámený hudbou seděl na kazeťáku, hlavou skloněnou k reproduktoru nasával ducha hudby. Říkala jsem si, že se nemůže nic stát. Omyl. Nožičkou strčil do regulátoru hlasitosti a okamžitě jsme vyletěli na diskotékovou řachandu. To by byl rekord, jak jsem rychle vyskočila a běžela ke kazeťáku ubrat zvuk. Teď spinká na botách, podrážky od zimních bot mu slouží za polštářek. Je roztomilý.

Co chvíli koukám, jestli něco nedělá a kde je. Stačí chvilka nepozornosti a mám rozbitou vázu, skleničku, hrneček. Kulich má opálené chlupy, to jak zkoumal svíčku. Doufám, že si nevypíchne oko o voňavé žhnoucí tyčinky. Je to moje malé tele. Nevím, kam až dojde ve schovávání se. Je to moje neurčitě schrödingerova kočka.

Dáváme si hodně lásky, srandy, roztomilosti. Ale je tu také žraní kytek, demolice bytu a hraček, co chvíli něco rozbitého, rozhryzané boty, igelitky, pytlíčky s kočičím žrádlem. Nikdy tu není uklizeno.

Přesto bych neměnila.

10 komentářů u „Co nám dávají?“

  1. Rozhodně dávají mnohem víc než berou, a platí to pro všechna zvířata, nejen pro Kulichy:o)

  2. No jo a to je ten největší rozdíl mezi zvířaty a lidmi, zvířata nás milují bezvýhradně celý život, bez ohledu na to, jestli používáme grepový, nebo kokosový sprchový gel:o)

  3. To je pravda. 🙂 My máme zodpovědnost za jejich život, za jejich kvalitu života. S Kojotem nám prošla mezi rukama mnoho životů. Byla to ohromná zodpovědnost.

  4. Díky. Pěkný. Já mám takové kulichy doma tři. A k tomu dva psy. Vím, co ta smečka čtyřnožek dokáže z bytu udělat. Moc rád čtu tvoje povídání.

  5. DěkujuDíky Vladimíre za pozitivní nahlížení mých písmenek, jsem ráda, že jsi mým čtenářem.

Komentáře nejsou povoleny.