Dvojí rozkoš

Nebylo mi nic a je mi líp.

Milujete sprchu? Já ano. A miluje ji i Kulich, moje hedvábná čepička na utahané nervy. Moje sprcha je balzám na jeho dušičku, jak jsem vypozorovala.

Nejdříve zapnu sprchu, která musí viset na horním věšáčku, tedy podle pana domácího, který mi doma kontroluje všechno, i vis sprchy. Musím být tedy vždy připravena na stíhačku a zvykla jsem si sprchu pověsit do toho nesmyslu. To je však jen brblání off topic.

Zapnu tedy sprchu a nechám vodu proudit do rozehřátí. Přeci nepůjdu do studené! Předtím jsem potichu vyndala kočičí záchod ze sprchy, kde musí být, protože Kulich pochopil očistnou hygienu po svém a chodil mi kadit do sprchy. Záchod tedy strkám do sprchy záměrně a převýchova proběhla úspěšně. Sice mi teď ve sprše smrdí, ale aspoň smrdí kultivovaně.

Záchod dávám kus od sprchy. Po zaznění zvuku sprchy švihem přiběhne Kulich. Nehrne se však do sprchy… Vyskočí na svůj záchod s boudičkou a rozvalí se. Čeká, až se vysprchuji a já si mezitím užívám životodárné vody.

Rituál pokračuje. Vylezu ze sprchy a Kulich seskočí z boudičky. Jde pít vodu, která ve sprcháči zbyla. Nevím, jestli mu parfémovaná víc chutná nebo o co jde. Každopádně to dělá den co den, každou sprchu ve dni. Já potom zastrčím záchod s boudičkou do sprchy a Kulich si znovu vyskočí na záchod. Hypnotizuje sprchu. Sahá po ní tlapkami a kouká na ni. Za nějakou dobu, myslím tak pět deset minut, ho to přestane bavit a odejde.

Tím naše dvojitá rozkoš končí 🙂