Paranoidní Kulich

Ležíme spolu v postýlce. Když tu se Kulich pustí do divné akce – začne mi očuchávat nosní dírky. Čuchá, čuchá, stále čuchá, když v tu chvíli mi zaútočí na brýle.

Pak odpadne do postele.

Co tím jako chtěl básník říci? Kulichu, mluv!

9 komentářů u „Paranoidní Kulich“

  1. ….hmmmm, žeby ti chcel naznačiť, že niečo nevidíš správne? 😉

  2. teda ale útočenie na oči, to by si ho mala rázne odnaučiť 😉

  3. nene, myslím že byl tak odvařenej z toho jaké intimity se dopustil, vždyť tak hluboké vyznání ještě nikomu neučinil – jsi světlo mého života, tak na mně nekoukej přes brýle 😉

  4. 🙂 Tak nevím, co si mám z vašich komentářů vybrat k realizaci. Kulich nechápe ani trestání, Kulich chápe jenom pohlazení a pak ruku u zadku a jemné dotýkání chlupů, to je ochoten pochopit jako že něco nedělal správně. Nějaký pohlavek nedejbože rána přes zadek, to je tak překvapený, že si to dohromady s činem nedá. Ale Kulich a trestání, to je na další článek.

  5. Kočky obecně nechápou trestání – na rozdíl od psů – nevidí důvod proč se podřizovat tak podřadnému tvoru jakým je člověk :-). Ale milovat ho, to dokážou -a tohle byl projev lásky a důvěry. A úsměvu. Takže k realizaci je tu jen radost a laškování, po kočičím – bez překážek, naplno:-)

  6. Vero má pravdu 😉 ale občas je naozaj nutné kočky niečo (od)naučiť. kočky síce nechápu trestanie, ale chápu, neviem, ako to nazvať, ja to volám "navigačná intonácia", proste vedia podľa tónu hlasu, že niečo robiť majú/nemajú. druhá vec je, či to aj tak urobia 😉

  7. takže, Lucienne, milému zverkovi rázne povedať, že niečo robiť nemá. ja som vychovávala naše minitiger takto, a funguje to 8 – ) ak už naozaj bolo niečo vážne, tak nesúhlas po mačkovsky, syčať 😉

  8. …..iste bol na mňa zaujímavý pohľad, ako sa tak plazím popod gauč a usilovne syčím 😉

Komentáře nejsou povoleny.