Jak Kulich zlobí, lump jeden

Kulich zlobí, protože je asi v pubertě a jako každej puberťák má svoje. Ten můj tu lítá jako střelenej a vidina sáčku, igelitky nebo jakéhokoliv obalu obsahující cokoliv (já tu mít heroin, tak ho to asi zabije) ho vzkojotí k nevídaným úkonům.

Třeba včera – byla jsem na nákupu a tam měli slevu na jakýsi sáček s bramboráky. No co, projednou se to nezblázní. Vlezu domu, položím tašku na podlahu a neuplyne ani pět minut, to jako si jdu umýt ruce a svléci se, a Kulich se tu najednou potuluje s nohou plnou mouky nebo co to je. Říkám si, mouku mám uklizenou… Co se tu sakra děje?

A ony to bramboráky, jak jsem zjistila až nakonec, protože byly až úplně dole, komplet protržené z obou stran a vysypané, z taktéž protržené igelitky.

Taky je to malý zlodějíček. Miluje chleba a máslo. Ne jako chleba s máslem. To ne. Pro něj je absolutní terno, když vezme do tlamičky půlku chleba, dotlačí ho na kraj linky, shodí ho na zem a v zubech ho donese někam, kam na něj nemůžu a kde si ho může tiše hryzat, samozřejmě v pytlíku, protože jsme kulturní lidi a protože to splňuje jeho kritérium vášně.

Pak jde ukradnout máslo – tentýž způsob.

Domácí to neví, ale jeden roh postele je už rozdrápaný. Katastrofa pro domácího, výhra pro kocoura – postel nejde přemístit.

Nějak si už nemůžu vzpomenout na další zlobení. Když to tak vezmu, tak je skoro svatej 🙂

4 komentáře u „Jak Kulich zlobí, lump jeden“

  1. …..nošak to je jeden zo základných mačkologických zákonov – každá igelitka v dome musí v čo najkratšej dobe obsahovať aspoň jednu mačku 😉

Komentáře nejsou povoleny.