Tak teprve teď nemoc řádí

Jenom jsem povolila tempo, nemoc má pré. Už jsem pochopila svou mámu, která mi řekla, že mi vypere, když to mám ke společné pračce jenom jedno patro. Dnes bych to patro neušla. Ba ani čaj jsem si neudělala, protože stát u linky vyžaduje extrémní námahu, takže jenom rychlé šťávy. Telefon pouze na reproduktor, protože telefon delší dobu prostě neudržím.

No samá radost.

Až na kost.

6 komentářů: „Tak teprve teď nemoc řádí“

  1. .. Vzpomněla jsem si, Luci, jak mi bylo špatně předloni, byla jsem sama doma, vysoké horečky a několik dní jsem byla úplně ochromena. Horečka neklesala, nejedla jsem, zvracela i čaj a je to blbý říct, ale bylo mi pak už jedno zda umřu, dostala jsem se do takového stádia smáření a euforie. Dopadlo to dobře, vzchopila jsem, ale čéče, od té doby mám jiný vztah k umírání… pozitivnější…

  2. na plíce, to jsem jednou byla nemocná, asi tři měsíce, to není žádná sranda, nepřekonávej to vůlí 🙂 Zvláštní, že předtím rozešla jsem se s láskou… asi to nejde jen tak jednoduše rozdýchat

  3. Zuzi, díky!Vero, máš pravdu. Nejde to jednoduše rozdýchat. Já každý stres odnesu něčím psychosomatickým. Ale nechci o tom mluvit, tady ne. Tenhle blog tu od toho není. Tohle má být ta lepší stránka mě 🙂 A pochopitelně zvířátek a dalších excentrit jako jsou chlapi a jiní příběhové blbuvzdorní.

Komentáře nejsou povoleny.