Umrlec na levoboku

Ležela jsem na pokoji číslo 2, na který se vcházelo skrz pokoj číslo 3. Pokoj číslo 3 byl jeden z pokojů ležáků. Je to jedno z tajemství dnešního zdravotnictví, že lidé, kteří mají moc let nebo se nehýbají tak jak mají, skončí na mnoho měsíců v nemocnici, ať se bude platit 60Kč nebo 100Kč. Stejně jako my nemocní budeme platit jako mourovatí, protože co doma nevyléčíme, musíme prostě jít léčit do nemocnice.

Ležela jsem u zdi. Na opačné straně zdi dvě stařenky. No jak to říct slušně – z jejich vzhledu nevíte, jestli už nejsou za horizontem a jestli neodešly. Krkolomné pozice, otevřená ústa, zavřené bezhlesé oči.

Jednu chvíli večer se na vedlejším pokoji začalo něco dít. Docela tam někdo harašil. Hmm. Že by někdo umřel? Pomyslela jsem si s humorem sobě vlastním. Půl hodiny harašení a pak už jsem to nevydržela a šla se podívat. Kristova noho! Doufám, že na ten pohled brzo zapomenu! První příšerná stařenka ležela zastlaná v posteli.

Jak to vypadá v praxi? Vezmete prostěradlo a velice těsně je přes stařenku zastelete. Vyniknou oční důlky, otevřená ústa a pozice mumie. Dokonalý faraon.

Jojo, vám se to řekne. Určitě se teďka smějete. Ale ona to není žádná sranda, spát dvě hodiny a přes zeď je mrtvola, co vypadá tak děsivě. Taky že jsem nespala. Trochu jsem se bála. Ten vzhled té babičky pod prostěradlem byl prostě příšerný. Určitě by vylezla a sežrala mě 🙂

Za dvě hodiny ji v kovové popelnici odvezli pohřebáci.

Přišla sestřička, tak jsem jí řekla o své zvědavosti.

„Umřela nám tady babička. Ale umřela pěkně, ve spánku. Bylo jí skoro sto let.“

Že se nezmínila, že paní byla na plenkách a byla tam pravděpodobně několik měsíců, než umřela. Ach ta thanatofobie.

No a za pár dní už to bylo stará novinka, noví lidé na pokoji, nové konstelace. Koho by zajímala jedna mrtvola…

1 komentář u „Umrlec na levoboku“

Komentáře nejsou povoleny.