Pokus o záchranu Kulicha

To byly nervy. Už před dvěma dny jsem věděla, že je s Kulichem něco v nepořádku. To byla předtucha. Další den přišly jasné signály toho, že se Kulich hroutí. Začal vydýchávat, jak jsem to znala od potkanů. Jasný náběh na zápal plic nebo něco takového. To se přece dá léčit. U potkanů jsme tohle léčili nesčetněkrát.

Dnes už nejedl, nepil, i když jsem mu dala kapsičku. Měl fialový jazyk a silně slinil, mátožně chodil po místnosti a řval, doslova řval při každém nadechnutí a vydechnutí. I to se dá léčit, i když tak těžký záchvat jsem u potkanů neviděla.

Přepravka nepřipadala v úvahu. Špatnou předzvěstí bylo i to, že se při posledním přenesení Kulicha u přepravky utrhlo ucho. Nicméně přepravka nepřipadala v úvahu, protože Kulich potřeboval prostor. Taška IKEA s teplým prostěradlem mu bude vyhovovat.

Mezitím jsem volala naši veterinářku, bílovické veterináře, brněnskou veterinární kliniku. Do toho jsme si operativně volali s Kojotem, který zajistil odvoz bratrem a jeho autem. Už jsem měla i číslo na veterinární sanitku. No nakonec jsme to s tím Kojotovým bratrem spáchali a nechala jsem se s Kulichem dovézt na veterinární kliniku, kde mají speciální doktory, ultrazvuky, rentgeny a vybavení.

Kulich mě ještě před předáním stačil dost silně kousnout, takže jsem krvácela na pokladně, což se rychle vyřešilo příchozí doktorkou s desinfekcí a polštářky. Kulich mi mezitím utíkal z tašky, já se ho snažila držet, do toho paní u registrační pokladny říci všechny informace. Nakonec nás jako akutní vzali hned a Kojot odnesl Kulicha do ordinace, kde ho převzali s tím, že ho budou intubovat, udělají rentgen, sono a všechno, co bude potřeba. Prý kolem něj teď lítá plicní a srdeční lékař a snaží se ho zachránit.

Zaplatili jsme vlez 500 Kč s tím, že léčba bude zatím do sedmi tisíc. No protočila jsem panenky. Kojot mě ujistil, že peníze sežene. Alespoń že se na něj mohu spolehnout. Odešli jsme ke Kojotovi domů. Ani ne za půl hodiny zvonil telefon, kde mi doktor s několikerou diagnozou řekl, že Kulich zemřel a řekl si o dva tisíce na úhradu nákladů.

Za chvíli si půjdeme vyzvednout jeho tělo a pohřbíme ho tam, kam si řekne.

Amen.

22 komentářů u „Pokus o záchranu Kulicha“

  1. No to ne, to snad ne, to snad neni možný!!! To je šok. Achjo! Mýmu kocourovi taky upadlo ucho od přepravky, když jsem ho nesla o vánocích na veterinu. Ale dalo se nasadit ‚ne že by to bylo důležitý). Jestli se uzdraví můj kocour Šimy, by byl zázrak. Myslela jsem v té době jeho nemoci párkrát na Kulicha, jak bydlel mimo domov a jak to tam zvládli… Ale tohle?! I na tvoje potkany jsem myslela … jak krátký život mají proti kočce nebo psovi :-(((

  2. No vidíš, a nakonec jsem byla s Kulichem snad nejméně času ze všech svých zvířátek. I s tou Amiškou jsem byla rok. S Amišem rok a půl. Ostatní zvířátka kolem dvou let kromě té zavražděné Freyinky. Eliška má pořád víc nádůrků, tak uvidíme, jak se s tím holka popere. Je mi to celé hrozně líto. Milovala jsem ho jak jenom člověk může milovat kocoura.

  3. Panebože a co se vlastně stalo, ted co se mu stalo, tomu vůbec nemůžu uvěřit :-((((((((((((((((((

  4. Je mi to strašně moc líto,kvůli Kulíškovi, ale i kvůli vám :-(((

  5. 2Liška:Pořád tomu nějak nemohu uvěřit! Jenom ten prokousnutý palec mi to připomíná. Je totiž asi o polovinu větší, než obvykle a bolí, kurňa, moc.2Mod.:Všechno co vím je v článku. Je to pro nás oba šok. Já pořád brečím a Kojot je vnitřně smutný. Kulicha jsme oba milovali. Bylo to zlaté zvířátko. Jenom na to pohřbení bylo dneska pozdě, takže jdeme zítra.

  6. Je to neuvěřitelný. Zlatej a krásnej fešák! A jak byl spokojenej, hryzavec jeden. Lucienne [7]:Přesně takovou blbou fantazii jsem měla předvčírem: aby mi nezbyl jen prokousnutý palec. Dávala jsem si na něj věci z mrazáku a za pár hodin to přešlo, otok splasknul a už jsem v té ruce udržela hrnek čaje. Tak vím, jaká opravdová připomínka kocoura to je.[5] hypertrofická kardiomyopatie, To znamená buď nevysvětlitelné příčiny toho nebo genetické? Ono je to jedno jaké – hlavně kdyby to Kulíška nepostihlo! Ale nejbližší člověk zvířátka by radši věděl příčinu, že jo, většinou?

  7. 2Liška:Já takovou fantazii měla na té pokladně. Většina potkanů mně při eutanasii kousla. No nejmíň čtyři. A když jsem viděla ten krvácející palec, řekla jsem si: "Sakra. Aby mi nakonec nezbyl jen ten prokousnutý palec. Vím přece, jak to bylo s potkanama. Synchronicita."Jinak je to neuvěřitelný. A byl spokojenej, hryzavec jeden. Dvě nabíječky musely rupnout na jeho slast. Jo a Kojotova sluchátka. Holt slabost pro tenké dráty. Ale i když byly nabíječky pod proudem, tak ho to nezabilo. Zas ho muselo zabít něco jinýho. Připomíná mi to maminku jednoho spolužáka. Zhubla, začala zdravě jíst a cvičit a když to všechno zvládla, tak spadla ze schodů a zlomila si vaz.

  8. Lucienne, vím, že je to už jedno, ale vypadá to, že Kulíšek mohl mít vrozenou srdeční vadu, protože starý nebyl a srdíčko neměl tak opotřebované.Kojot píše hypertrofická myokardiopatie – to je česky a doslova řečeno – velké srdce, většinou bývá postižena u lidí levá komora, která je zvětšená. Tito lidé mohou a nemusí mít nějaké potíže, ale může se to projevit náhle – překrvením plic, s tím je spojená dušnost a tlak na hrudi. Velkou levou srdeční komoru mívají v důsledku tréningu špičkoví sportovci – a tady právě někdy dochází k těm náhlým úmrtím. Mohlo to být u Kulíška cokoliv – mohl mít i infarkt, těžko říci. Prostě náhlé kardiopulmonální selhání.

  9. Lucienne,já to samozřejmě tehdy četla – o nabíječkách. Brr a pod proudem. To je taky blbej případ, s tou zdravou paní na schodech 😦 Achjo, to se mi nelíbí, taková odejmutá radost. To je kruťárna. A když to musí být 😦 tak ať existuje kompenzace a tisíckrát větší radost a tvor přinášející radost ať k tobě přijde!

  10. Tak nějak se modlím každý večer, akorát pro všechny lidi. Jednou sem dám svou ranní a večerní modlitbu. Je 123 let stará, z takové knížečky, ale kupodivu zahrnuje snad naprosto vše, co si lze od modlitby přát.

  11. Ano, britky to mohou mít vrozené, nějakou dobu se to neprojevuje (max do 5 let věku), ale když to takto propukne, je to v podstatě bez šance. To mi aspoň řekla veternářka. I jiné ušlechtilé kočky tím můžou trpět, ale dobré chovatelské stanice na tu nemoc rodiče testují (ale jsou to pro ně výdaje navíc). A mám takové podezření, že tušili, že Kulíšek není v pořádku. Z jejich jednání a tak. Nicméně na druhou stranu kdyby jim kocour zůstal na ocet a pak umřel, neměl by tak krásný život, jaký měl.

  12. Já sem se včera ptala v Kočičí naději a paní říkala, HCM nějaké? a že zodpovědné chovatelské stanice kočičky testují alespoň na základní dědičné nemoci.Ale máš pravdu Kojote, že užít si rok krásného života je mnohem víc, než se krčit někde mezi zvířátky,které nikdo nechce.Ale taky má pravdu Liška, takováhle odejmutá radost, to by nemělo bejt:-((( a to vůbec nemluvím o tom, co všechno Luc. v posledním měsíci potkalo, to by tak tak nemělo bejt:-(

  13. Mod,no právě. Jediná, taková dost pitomá útěcha, je si říct, že se dějou každému jen ty věci, které unese. Ale jestli je to útěcha… Ad chovatelská stanice:jestli tušili,že by se taková nemoc mohla právě u Kulicha projevit, tak by to naznačovalo, že nějaké testy dělali, a ne že nedělali ???

  14. Lucienne, snad už to všechno zlý a bolavý nyní skončí a nastane zvrat všeho k lepšímu. Moc Ti to přeju. A opatruj se.

Komentáře nejsou povoleny.