Píchám si – jsem feťák inzulinu

Bez toho fetu nevydržím. Píchám si dvakrát denně a ještě mi to pojišťovna platí. Tedy skoro celé. Už jsem se naučila (čti překonala odpor) píchat do břicha. V nemocnici si nepíchli do břicha ani jednou. Aspoň nad něčím mám kontrolu. Zatracená cukrovka. A to de facto nesladím. Už léta sladím sladítkama a poslední roky jsem většinou na salátech. Přišla jsem k tomu jak slepej k houslím.

Už několik měsíců jsem ztrácela zrak, pořád jsem brejlila na počítač a na cedule. Brýle nosím od šestnácti, ale bylo mi to divný. Taky nohy si dělaly co chtěly. Prý diabetická noha. A člověk je pořád unavenej a tak. Přisuzovala jsem to jiné chronické nemoci, kterou taky mám už dlouhou dobu. A ona to cukrovka, mrcha jedna. Asi mám málo sladkej život. Poslední rok stál opravdu za velký …..

45 komentářů u „Píchám si – jsem feťák inzulinu“

  1. Na salátech a bez cukru, no to by onemocněl prakticky každý, že jo:-)

  2. Asi jo 🙂 No asi jako rizikový faktor bude moje váha. To ani sladítka ani saláty nesundaly dolů. :))))) Mám já to smůlu :)))))

  3. Ale prdlačku, to bude dobrý, žádná smůla, zákon příčiny a následku, příjdeš na příčinu a je to:o)

  4. Já myslím, že v mém případě to bude asi psychosomatická záležitost. Já jsem už tak přecitlivělá na různé vjemy, že se u mně může vyvinout snad i protéza 🙂

  5. taky mě napadlo, že to bude psychosomatický. třeba se toho nějak zbavíš, až se tvůj život obrátí k lepšímu. držím palce.

  6. Ale no tak:o), nejprvá je potřeba obrátit věci k lepšímu a pak zmizí psychosomatické:o)

  7. To o tom nič nevieš ?Ak je to cukrovka I typu, tak sa toho už nezbavíš.Je to liečiteĺné / inzulínom / ale nevyliečiteľné.Teraz. Dobrá sprava je, že kedysi do objavenia inzulínu sa na to zomieralo do pár mesiacov na ketoacidózu.Teraz sa s tým dá normálne žiť, ano, 4x denne inzulín alebo pumpa, ale dá sa to. Ak je to cukrovka II typu / zvyčajne pri obeznych / tak už len schudnutím sa podstatne zlepšia výsledky a neraz sa da vysadiť inzulín alebo iné lieky proti cukrovke. V oboch prípadoch platí ale jedno – od kvality liečby, vyrovnanosti glykémii v pasme normoglykémii zasadne závisí kvalita dalšieho života. Nejde o to nesladiť, glukoneogenezou dokaže organizmus vyrobiť cukry aj z tukov. Ide o to, aby mal človek pod kontrolou túto chorobu. A hore hlavu, to pichanie inzulínu je fakt to najmenej, zvladajú aj malé deti…žiť treba:)

  8. ano, patřím do II. typu a jsem plnoštíhlá, dejme tomu. Zatím s léčbou začínáme, glykemie mám kolem deseti, ale to jsem měla i v nemocnici. Nyní mám kontrolu za dva měsíce. Uvidíme.

  9. Tak to nie je tak vážnePredovšetkým schudnúť , nie drasticky, ale vytrvalo. Potom organizmus bude stíhať aj sám utilizovať cukry a tuky .Ak sa to nepodarí, tak aspoň držať tie glykémie, inak sa to časom fakt odrazí na cievach a tie diabetické nohy….nič príjemné, Je to na Tebe, optimizmus by si mohla mať už z toho, že to vieš ovplyvniť…a brať to ako výzvu. Držím palce.

  10. Milane, Milane, hlavně že jsi to všechno nám všem tak pěkně vysvětlil. Nevím jak Lucienne a ostatním, ale já z toho tvého úmorného poučování fakt lezu po zdi. :-/

  11. @Milan1: A ještě dodávám, že kdybys skutečně něco věděl o diabetes, muselo by ti být jasné, že Lucienne má II. typ, protože je krajně nepravděpodobné, že by se s neléčeným diabetem prvního typu dožila svého věku a kdyby i ano, že si toho za celé ty roky doktoři nevšimli. OMG!

  12. Lucienne, věřím, že si o cukrovce spoustu informací najdeš, nebo že Tě o tom základním a důležitém poučili a poučí i nadále v přímo v diabetologické poradně. Cukrovka jako nemoc je velmi obsáhlé téma. Určitě je pro Tebe nyní zpočátku těžké naučit se dietě, jídelníčku a vůbec všechnu tu terorii a rady uvést do praxe každý den. Přeji Ti trpělivost a vůli. Protože to je běh na dlouhou tra. Nejsem sice lékař, ale mám 20 let praxe jako sestra interního oboru. Myslím si, že o cukrovce vím, celkem dost. Pokud bys někdy potřebovala poradit, nebo Tě cokoliv zajímalo, nebyla si jistá a nechtěla čekat až do poradny, můžeš se mě kdykoliv zeptat – není problém.V komentáři jsem Ti uvedla svůj mail.Zkus se nestresovat (já vím, lehce se to řekne) ale samotný stres dělá s hlladinou glykemie divy. Tím stresem mám především na mysli to, že Ti zpočátku ty glykemie mohou lítat různě – protože jiný režim je v nemocnici a úplně jiný režim mᚠdoma. Musí si to lidově řečeno „sednout“ Vychytᚠsi časem sama na sobě jídlo, i ten pohyb, který Ti sedí. Nejde to hned, tělo si musí zvyknout, tak to jen , aby jsi třeba nebyla zklamaná, že se to hned nevede a neměla pocit, že je něco špatně a nestresovala se tím příliš. A lidé s inzulínem přestože dodržují dietu, tak mají sklon přibírat na váze – je to dáno právě tou aplikací inzulínu. Je to klinicky dokázané. Tak to jen, aby jsi nebyla třeba právě moc zklamaná z toho, že se tak moc snažíš shodit pár kilo a třeba to nepůjde, tak jak by sis představovala. Držím palce.

  13. Myslím , že když si pícháš inzulín 2x denně – nejčastěji se používá dlouhodobý Lantus, někdy bývá nakombinován s PAD (perorální antidiabetika – např.Glugophage, metformin,Siofor, Diaprel, Avandia, Januvia, Amaryl, jejich celá řada) A i Lantus jako dlouhodobě působící inzulín se dá časem celkem dobře převést při dodržování životosprávy na kombinaci PAD. Ale opět – nejde to rozhodně hned, je to potřeba dát tomu čas. Je potřeba mít stálou nekolísavou hladinu glykemií a pak se právě titrují a zkouší jednotlivá PAD. Co se týče krevních odběrů – není to jen glykemie, ale také glykemická křivka, C-peptid, glykovaný hemoglobin – všechny tyto odběry ukazují lékaři nejen momentální hodnotu krevního cukru, ale vůbec schopnost vázat inzulin, a také zpětně několik měsíců ten lékař vidí vůbec hospodaření cukru celkově v metabolismu (glykovaný hemoglobin) A podle těchto výsledků se rozhoduje právě o další léčbě a nebo převodu na tabletky. (PAD) Šance na zbavení se inzulínu tu je. A správně jak sama píšeš – jsi na úplném začátku, za dva měsíce až budeš v té poradně, uvidí se co dál….

  14. To kojotZ toho, ako to Lucienne popísala sa nedalo jednoznačne vydedukovať, akú formu cukrovky má ,prečítaj si to – preto som napísal obe. Cukrovku prvého typu dostávajú aj deti, aj dospelí, pár mesiacov majú presne tie príznaky, tak o čo Ti ide ? Barču tiež zdrbeš lebo poučuje ? Radšej pomôž Lucienne…

  15. Milane klid. :-)Ano, souhlasím z toho co Lucienne napsala nelze jednoznačně vyvodit typ cukrovky. A také vím, že Tvůj komentář je myšlen v dobrém slova smyslu, podobně jako mé obsáhlé komentáře, kde se snažím také o vysvětlení a náhled .Pro Lucienne je to zcela nová životní situace a zkušenost. Věřím, že těch všelijakých informací má nad hlavu a teď se v tom snaží orientovat a pochopit, dodržovat. Už jen tím, že si o tom všem čte, co cukrovka jako nemoc představuje, tak tím zažívá stres. A také možná úzkost, strach. A navíc všechno to dění v poslední době co si prožila, to ji vůbec nepřidá. Potřebuje čas a klid. A také si myslím, že Kojot je Lucienne velmi nápomocen a snaží se seč může a co víc, myslím, že to vše prožívá spolu s Lucienne. Takže oba jsou v poslední době ve velkém stresu. Buďme k nim shovívaví.Kojot to myslím nemyslel zle, spíše mi přijde, že ta cukrovka ho trápí také a moc moc by chtěl Lucienne pomoci….

  16. No, Milane, hlavně lze předpokládat, že jí v té nemocnici řádně poučili, když jí dali do ruky něco tak potenciálně nebezpečného jako inzulin. Jinak OK, máš pravdu, i první typ se může vyskytnout u dospělého. Nicméně fakt je, že jsi patologicky vlezlé individuum, které mi leze na nervy, a v zájmu zachování zdravého rozumu a přiměřené psychohygieny tě budu nadále ignorovat. Ostatně Lucienne beztak nemá ráda, když se jí tu komentátoři hádají. PS: Barča aspoň nepíše věci, které lze najít na Wikipedii, ale něco, co má reálnou přidanou hodnotu.

  17. Kojot: Omlouvám se, že jsem si dovolila za Tebe mluvit, ale tak to cítím a měla jsem potřebu to říci.

  18. Barčo, asi bys měla vědět, že Milan1 je už historický fenomén. Trousí dobré rady u mě i u Lucienne už roky – a to leckdy opravdu nepřiměřeně (je rozdíl, když radí důvěrný přítel, který tě zná a rozumí ti, a když podobné věci říká člověk, kterého jsi nikdy neviděla a on tě zná jen z blogu). A není to poprvé, co mu bylo dáno najevo, že jde přes hranu. Některé jeho neomalenosti byly ostatně i mazány. Jinak to, nakolik Lucienne pomáhám, nechť posoudí jiní. Nicméně v každém případě víc než Milan1 😉

Komentáře nejsou povoleny.