Tak těžko

Kdo nikdy nepřišel o parťáka, nepochopí ten žal. Pročítám si staré články o Kulichovi a hlavně! mi tu schází ta demoliční četa. Můžu si dát cokoli kamkoli a tam to také najdu. Žádná sranda. A to jsem byla dneska de facto obviněna z kamenného srdce (prý jsem úmrtí oznámila chladně jako by mi odešla lednička) a proto se se mnou nebaví ani klika u dveří. Nebýt Modony můžu si to jít tak akorát hodit. Modono velký dík!

Ach ta díra v tom srdci. Nevím si s ní rady. A Kulich nikde…

25 thoughts on “Tak těžko”

  1. Když pominu Kulíška, tak jestli ty vždycky všechno nevidíš z té horší strany, co? :o)No a jinak, nesystémové pomoci, to je moje ;o))

  2. Mně je prostě těžko tak, že jsem se z toho pokusila vypsat. Ale určitě mám tendenci vidět věci z té horší strany, i když mám ráda šťastné konce, jak si myslí Mirun. Šťastné konce to je moje, se špatnýma si holt nějak nevím rady.

  3. Luc. ale to asi nikdo si neví moc rady se špatnýma koncema, takže prostě je to normální, že je ti těžko, ale určitě budě líp!

  4. Nojo, špatné konce a dobré začátky, no a někdo to má zase obráceně – špatný začátek a dobrý konec. Ale tak nějak podobně se v tom plácají asi všichni lidé. A co nová kočičí demoliční četa Jessy? Přemýšlela jsi o ni?

  5. Jasně, v pátek se tam jedu podívat a když se Jessymu budu líbit a on mně, tak budu mít novou demoliční četu a zase budou přibývat články o nezodpovědných kočkách a zodpovědných chovatelích. 🙂

  6. Jo, tohle je, Modono, přesně ta oblast, kde je nesystémové pomáhání zcela namístě, neboť až takový komunismus, který by řešil úplně všechny bolesti života, opravdu nehlásám. 😉

  7. Kojotenení žádná " taková nebo maková oblast", prostě každému člověku, který potřebuje pomoct, je potřeba pomoct co se do něj vejde, protože pak se všechny možné bolesti života snáší doufám mnohem líp. Na tohle je krátký každý komunismus, však se zeptej třeba Fidela;o), ale letenky jsou k dispozici kdyžtak jen tam:o))

  8. @Mod.: K tomu se hodí Singerova metafora s dítětem topícím se v mělkém rybníku – http://www.newint.org…5/drowning/ – zajímavý článek. V dalším textu budu předpokládat, že přečtený. Takže – otázka: Není lepší usilovat o systémově lepší svět než se mučit řešením morálních dilemat, zda si mám koupit něco co nepotřebuji k přežití a neinvestovat to raději do dětí v "mělkých rybnících"? Samozřejmě je dobré to zkombinovat – usilovat o lepší svět a aspoň něco dát potřebným, dělám to tak, ale nebyl by krásný svět, v němž by nikdo nemusel pomáhat hladovým a nemocným a mohl pomáhat přátelům k novému kocourkovi s čistým svědomím, že nepřehlíží nějaký ten "mělký rybník"? Já ti samozřejmě rozumím – jsi úplně jiná. Emotivní, osobně nápomocná, když vidíš, že je někdo v nouzi, zacílíš tam svou energii a to je fajn. Pochop ale, že já jsem jiný – vnímám svět v širších souvislostech, soucítím i s těmi, jejichž utrpení právě nevidím, sleduju všechna ta vlákna zčásti propojující, části spoutávající náš svět, a snažím se – podobně jako ty – o to nejlepší. Jenže to prostě dělám svým mužským a navíc INTP způsobem. Prostě to tak je.—http://cs.wikipedia.org…wiki/INTP

  9. Špatný předpoklad, já neumím englicky:o)Jinak to co říkáš by bylo pělné, ale ať pátrám ve své brožované paměti i tisíc let zpátky, nenacházím žádný případ, kde by to fungovalo, myslím globálně fungovalo ( mimo nějaké komunity, nebo situace, kdy má kdosi přehled o situaci někde, třeba nějaký válečný, či jiný konflikt).Za socialismu jsem tu žila 30 let, mí rodiče a prarodiče let 50, a zastávám názor, že za dobu tohoto pokusu, to nefungovalo, a nejen tady to nefungovalo, a nefungovalo by to, ani kdyby se ta myšlenka realizovala tak, jak byla možná původně míněna. Nefunguje ani komunismus, jak vidno na Kubě.Nefunguje to ani v Číně, prostě nefunguje to nikde. A já už to nechci znovu zažít.A tak já zůstanu u toho svého, o čem vím, že funguje, snažit se tím svým způsobem nakazit co nejvíc lidí, aby byli emotivní, laskaví a měli snahu pomoct vždycky, za všech okolností každému o kom se dozvědí, že nějakou pomoc potřebuje. Čím víc takto "nakažených" lidí, tím líp.

  10. Mod., kdybys srovnala socialimus a postavení dělníků v půlce 19. století, to bys čuměla, jak to fungovalo! Ale nechme toho, asi to sem nepatří.

  11. Jinak k analogii s mělkým rybníkem: Stručně takto – máš na sobě nové a hodně drahé oblečení a spěcháš na obchodní schůzku, která je přislibem slušného výdělku. Jdeš kolem mělkého rybníku plného bahna, v němž se topí malé cizí (tobě zcela neznámé) dítě. Pokud mu pomůžeš, zničíě své drahé oblečení a budeš muset obětovat tu výnosnou obchodní schůzku. Máš morální povinnost to dítě zachránit? Většina lidí řekne, že ano, že život dítěte má větší cenu než hadry od Armaniho a výdělek. Nu, a Singerův argument zní: Na světě se "topí v mělkých rybnících" spousta dětí, které bychom mohli zachránit, kdybychom se vzdali něčeho ze svého nadbytku, třeba si koupili levnější šaty. Proč nepociťujeme morální povinnost tak učinit, když skutečné cizí děti na celém světě umírají na nedostatek pitné vody, nemoci a podvýživu? Neuroetik Joshua Greene to vysvětlije tím, že ve většině lidí přímý či dokonce fyzický kontakt s morálním dilematem vzbuzuje prudké emoce, jež se vzdáleností a zprostředkovaností klesají, takže i když jde v obou případech o totéž, nepociťujeme to jako stejné. A proto je třeba dle mého názoru i to systémové myšlení: Musíme uznat, že je z mravního hlediska správné pomáhat nejen těm, které právě vidíme a kteří hlasitě křičí, protože to prostě není fér. Protože to však většina z nás nedokáže činit spontánně, je třeba aby v tomto smyslu fungoval nějaký neosobní mechanismus.

  12. Kojote, já prostě nemám čas filozofovat nad tím, jak by to mělo být a není, mám jedno konkrétní dítě v Africe, Centrum Paraple, studny v Africe, školy v Africe, zabývám se každým zemětřesením, a z toho, kolik peněz se posbírá systémově na každou možnou sbírku je vidět, že to takhle dělá spousta lidí, což znamená, že ty mechanismy prostě fungují, což ovšem vůbec neznamená, že si každý člověk semtam nemůže zaprasit svoje šaty.Budhistická filozofie říká, že šťastný svět může přinést jedině spousta šťastných společenství, které sestávají z šťastných jedinců, říká, že není možné, aby vzniklo společenství šťastných bez toho, aby je " nakazili" šťastní jednotlivci.

  13. Mod., to ti samozřejmě chválím. A buddhisti jsou samozřejmě fajn, jen jsou asi lepší v indivisuální psychologii než v té sociální 😉

  14. Kojote, no pokud jde o sociální psychologii, určitě jsou na tom líp než komunisti:o))))

  15. Věř tomu, že nejsou. To jen ty si děláš obrázek na základě vzpomínek na předlistopadové bratrstvo a to fakt není můj problém 😛

  16. Ve své podstatě máte pravdu oba. Myšlenky budhismu jsou zaměřeny na lepší fungování světa jako celku, svým přístupem. Ovšem budhismus je právě svojí technikou velmi individuální záležitostí. Nelze ho aplikovat masově a „nahlas“ je to právě ryze hloubková, prožitková, tichá, niterní, individuální záležitost.

  17. Barčo a proto je pro mne budhismus přijatelnější než transparenty a vyřvávání nesmyslných, nesplnitelných hesel.Ale popravdě, já se vlastně vůbec nechci bavit o komunismu, nedělala jsem to tehdy a nebudu to dělat ani teď:o)

  18. Mod. Já Ti rozumím. 🙂 A jsi myslím ve věku, kdy nemáš za potřebu obhajovat proč a nebo čemu věříš. A když už to uděláš, je to znamení toho, že tomu člověku důvěřuješ, zajímá Tě a má Tvoji přízeň.A také nemáš důvod, přestože jsi někdy můžeš myslet něco i mylně a špatně, cokoliv na svém pohledu měnit. Myšlenky budhismu jsou mi též blízké. Také nejsem ten pořvávací typ do ulic.

Komentáře nejsou povoleny.