Pamatovák

Nikdy jsem neměla pamatováka, ani extra ani zvlášť ani podprůměr. Doteď si nepamatuju písničky nebo nedej bože básničky. Inspirovala mě dnes k tomuto zamyšlení nad vlastní lidskostí Modona.

Jsem prostě strašná 🙂

Pamatuju si, jak jsem s kytarou tahala kila zpěvníků, protože hlava sloužila tak na to, aby vnímala napsaná slova. Vida, co z toho vylezlo. Napsaná slova jsou pro mě důležitá. Možná proto si skoro nic nepamatuju. Boží člověk. Čistá hlava.

Nebylo to tak ale vždycky. Pamatovávala jsem si celé scény i se slovy. Patřilo to k mojí práci. Když jsem změnila práci, už byla potřeba jiná dovednost – vypouštět přebytečné informace. Bylo příliš mnoho informací, kterých se moje vnímání dotklo. Pak už se to se mnou vezlo.

Dovednosti do školy jsem jakžtakž zvládla. Bichle–výpisky–extrakt–hlava–písemka–vypustit. Ale pořád mě porazíte v Máchově Máji. Pořád považuju vejšku za nejlehčí školu a základku za nejtvrdší. Aspoň u nás na nás byli tvrdý. Na vejšce není problém mít skoro samý jedničky. Systém tomu jednoznačně ukazuje. Kde na základce se mi mohlo zdát o třech termínech z předem známých okruhů nebo otázek a to ještě jenom v zimě a v létě. Jednou na jaře jsem měla blbej den a přinesla tři koule a dvě poznámky. Přesto jsem základku nějak zvládla, ale nepamatuju si z ní skoro nic. Snad možná základní matematiku, kterou člověk potřebuje pro přežití v dnešním světě. Zlomky už ne. A základní češtinu jsem si spolu se slohem mohla natrénovat zde na blogu 🙂 Ono s hrubkama by se to blbě četlo. A vlastně i blbě psalo, když už máte načtýno a napsáno hafo textu.

V současné době nejhorší zkušenosti s pamětí jsou například zapamatování si téma na blognutí. To jsem schopna zapomenout i na pětkrát a šestkrát si vzpomenout, i když velmi těžce. Také dneska jsem se poučila z mé děravé paměti, když jsem se potřebovala dostat na CT a paní v nemocnici v informacích mi řekla celkově tak pětadvacet slov a to se v průměru +-7, co si člověk zapamatuje v krátkosti prostě nedá. Ptala jsem se asi pětkrát a pak to kvantum nesouvisících informací zapomněla a ptala se roh od rohu. A ano, cítila jsem se jako idiot.

Takže mám děravou paměť. Mimochodem, to dnešní blognutí mělo být o něčem úplně jiném 🙂

Možná bych ještě měla z důvodu stresového života zmínit bohyni slovanského panteonu Alkonost. Alkonost vám umožňuje zapomenout. Jak sladké je zapomenutí… Mnohem sladší než spánek a dokonce i sladší než med. Mnohokrát jsem se k ní modlila. Umožnila mi zapomenout. Pokud potřebujete zapomenout, Alkonost je vám k dispozici, ale chce to opravdu chtít, nerada je, když si s ní někdo zahrává. Koneckonců, je to bohyně a může vše. A dáváte jí k dispozici svou hlavu, své podvědomí. Dnes už ani nevím, o čem jsem to s ní mluvila a ani to nechci vědět. Ona svůj úkol splnila.

Alkonost

27 komentářů u „Pamatovák“

  1. Jo, to je moc dobré a pěkné zamyšlení:o) a asi jsem nikdy nechtěla nic zapomenout, nikomu, zatím:o)Zlatá Alkonost, pramáti doktora Alzheimera:o)

  2. Vtip je v tom, že Alkonost umožňuje řízené zapomínání, prostě se k ní obrátíš s prosbou zapomenout konkrétní řetězec událostí. Zatímco Alzheimer zapomíná vše. 🙂 Pochopitelně, nechtěj vědět, jak to Alkonost dělá. To už je kouzlo magie.

  3. "jsem základku nějak zvládla, ale nepamatuju si z ní skoro nic, snad možná základní matematiku"ja ani tu matiku nie 😉

  4. Zrovna včera jsem u rodičů vytáhla po dlouhé době Slovník antické kultury, což byla moje oblíbená kniha v dětství. A tam jsem koukala, že bůh spánku a bohyně zapomnění (a bůh smrti) jsou sourozenci. – u těch antických bohů jsou pro mě právě tyhle rodinné poměry, vztahy, vazby těch entit zajímavý.

  5. Liško, to je hrozně zajímavý. Stejně tak zajímavý je, že Tvoje oblíbená kniha byla taková bichle plná strohých údajů. To bych do nikoho neřekla, ani do Tebe ne.

  6. Slovník antické kultury je i moje oblíbená kniha, je v ní skoro všechno, ale nejčasteji se do ní chodím dívat, když zapomenu, jak se jmenuje ta třetí Erynie, myslím Alektó, na tu většinou zapomenu:o)

  7. Kristepane, čím vy se všichni nezabýváte! U mě by antický slovník byl stejně jako filosofický slovník vyřazen do hromady k prodeji. Těžko se někdy budu věnovat antice nebo filosofii. Zato se do hromady k uchování dostaly Příbytky věčnosti – o hrobech, velký atlas světa a veřejná ekonomie s učebnicí politologie.

  8. Antická filosofie (mytologie) je úžasná! Mod. je dobře, že necháváš spát v Tvé mysli Alektó. 🙂

  9. Luc. antický slovník je lepší než slovník cizích slov, pro mne je to nevyřaditelná kniha:-)Barčo, jo, myslím jen na ty dvě druhé megery:o))

  10. To pro mě je nevyřaditelná kniha právě ten slovník cizích slov (akademický), který upotřebím mnohem víc než ten antický slovník. Ale kdybych opravdu chtěla, půjčím si ho od Kojota, který ho vlastní. Ale fakt asi ne. Cizí slova a jména, která k životu nepotřebuju, tím si hlavu zahlcovat nebudu 🙂

  11. Luc, no slovník cizích slov ti sice řekne, co je megera, ale vůbec ti nepoví, kde se vzala:o)

  12. Hernajs, teda megeru bych tam nikdy nehledala, těch znám dost na vlastní kůži. A teda nikdy by mě nenapadlo hledat megeru v antickém slovníku.

  13. No Luc, ale z Erynie Megairy přece ty megery vznikly! Vidíš, nevíš a zbavuješ se knihy v které se to můžeš dozvědět!Ale nebudu se namáhat;o)

  14. Já tu knihu nikdy neměla, mám jenom ten filosofický slovník a toho se zbavuju, protože pokud budu potřebovat, zavolám Kojotovi a ten to buď bude vědět nebo mi to najde ve svých slovnících. Ale pochybuju, že bych se kdy filosofií zabývala. Chápu, že antika se bere za základ humanitního vzdělání stejně jako latina, ale já neumím ani jedno ani druhé a přesto jsem humanitně vzdělaná. Prostě jiná škola. Mě to prostě nebere 😉

  15. Ale Modono……:) Vždyť já jsem taky nedovzdělanec, jenom mě antika prostě nebere. To už fakt radši kapesní anglický slovník nebo slovník cizích slov 🙂

  16. Co Ti na to mám říct? Já ještě budu studovat až zčernám, ale ne antický slovník. Taky to myslím vážně. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.