Kotníky

Bylo mi asi tak patnáct, v lodičkách a sukýnce jsem šla k obuvníkovi předělat si podpatky či co. Seděla jsem tam na stoličce jako asi pět dalších lidí. V tom jedna starší paní povídá:“Pořád koukám na ty Vaše nateklé kotníky. Já jsem tramvajačka, takže to znám, chce to teplou a studenou vodu a střídat a pak nohy nahoru na stůl.“

Poděkovala jsem jí za starost o moje nohy a zamyslela jsem se, jak to, že mám oteklé kotníky. Mezitím dodělal švec moje boty a já odešla.

Tak já mám nateklý kotníky tak, že si toho kdekdo všimne. Hmm. Hmmmmm. Co budu dělat?

Čas od času se mi tahle otázka vynořila na mysli a přitom jsem zjistila, že to nejsou oteklé kotníky, ale jakési malé chrupavky, co mi kotníky chrání, zvlášť když medituji. Od téhle úvahy nebylo daleko k výsledku.

Vím, že v minulém životě jsem meditovala opravdu hodně kdesi v Saudské Arábii, ve žlutém rouchu někde na poušti. Asi jsem si tohle přinesla z minulého života, aby se mi tady meditovalo lépe a nebolely mě kotníky :)))

Chápu, že tohle může někomu připadat přitažené za vlasy, ale do těla se dostane kdeco z minulých zkušeností, je to logické. A jestli jste někdy meditovali na kamenné podlaze nebo skále, kotníky jsou potom opravdu otlačené.

Tolik na odlehčenou.

21 thoughts on “Kotníky”

  1. Aha. A kolena? Já si totiž neumím představit polohu při meditaci, v tom se nevyznám. Turecký sed?

  2. Já říkám meditace každému lelkování, a pro lelkování nevyhledávám žádné zvláštní sedy,lehy 😀

  3. Já teda sedávám v polovičním lotosovém sedu, to je skoro jako turecký sed, akorát jedna šlapka je na stehně, druhá dole. Kolena se obvykle země nedotýkají, alespoň pokud je cvičenec průměrně pohyblivý.Lelkování 🙂 To je hezký! Pro mě je meditace docela tvrdá škola, protože pracuju s hlavou – vyhnat myšlenky, soustředit se třeba jenom na jednu myšlenku nebo se dívat do budoucna a tak. Takže hodně koncentrace, někdy se divím, že nejsem orosená. Práce s myšlenkama je jako uhlídat pytel blech. Pořád se nečekaně objevují.

  4. Já medituji při žehlení. Žehlím na žehlícím prkně. Žehlím hlídám tu žehličku a představuji si, že to jsou mé myšlenky a tak je pozoruji. Hlídám myšlenky, aby mě nepopálily jako nepozorný pohyb žehličky a celé to žehlení mě nesmírně uklidňuje. Myšlenky i žehlička na prkně volně kloužou…A pak venku, v přírodě. Tam to jde samo.

  5. Barčo, to je taky zajímavý. Uklidňující žehlení… V přírodě to je pro mě komplikovaný, protože už jsem viděla pár bytostí, co byly stvořený na to, aby naháněly hrůzu. A ty když Tě obstoupí, tak to cítíš a taky vidíš, i skrze víčka. Proto mám z přírody takový respekt, že se nedovedu úplně uvolnit. Přeci jenom doma jsem chráněná.

  6. No jistěěě runové meditování patří vyloženě ven:o)Ale jinak Luc, každé meditování je od hlavy:o)), ale ne každému to musí jít těžce. Prostě si uvolni a otevři 7. čakru a pude ti to samo ;o))

  7. Hele ty čarodějnice :))) Pojď si vzít mojí jasnovidnost do lesa a uvidíš ty mraky bytostí různých polarit. Nemám to ještě za těch několik let zvládnuté. seznámit se a tak podobně. Proto s tím nemá sedmá čakra co dělat, alespoň u mně. Doma mi to jde samo. Tady se cítím bezpečně – když mě zrovna nepronásleduje domácí.

  8. (5) aha, já se v přírodě cítím báječně. Uvolněně, všechno vnímám naplno a je mi tam úžasně dobře. Chodím ven hodně často, pokud opravdu neleje a není hnusně, jako třeba dnes, navíc mám pejska. A mám na té cestě, kde chodím s ťapi, krásný strom – dub letní. Je úžasný. Působí na mě nádherně, pokaždé vnímám jeho krásu, zastavím se chviličku u něj, cítím jeho sílu, vznešenost, někdy ten kmen pohladím, nebo jen hladím očima. Uklidńuje mě. Jo a taky mu někdy šeptám svá přání.

  9. To já dělám taky, kdysi jsem povídala stromu, pak jsem zjistila, že kolem je spousta bytostí, kterým to vlastně říkám a kterým zpívám.Pak jsem se cítila jako doma, ale nesměla jsem tam meditovat, protože jsem pořád byla "v kontaktu", pořád mě osahávaly, jak chtěly komunikovat. Ale chápu Tě a taky jsem to tak dělala.

  10. Lucienne,i když rozjímám v jednom kuse, meditovat se ani nepokouším.Dostat se do stavu, ve kterém by se moje mysl zbavila všech myšlenek by bylo docela jistě nad moje síly.

  11. jééé, to je pekné. s tými stromami. taky mám kamaráta dubíka. a ešte starý javor klen. na vyčistenie hlavy a nácvik koncentrácie sú výborné hory. alebo aj hocijaká skala, kde treba liezť. ak sa človek nesústredí len na to lezenie, skala mu to veľmi tvrdo pripomenie……

  12. SV ano. Připoměla jsi mi cestu na Teryho chatu. Ano, nejlepší je úplná koncentrace na činnost, kterou právě děláme.

  13. Barča 13: "Připoměla jsi mi cestu na Teryho chatu" to som rada. ale taká krásna nie som 😉

  14. Luc 14: s tým malinkatým rozdielom, že pri varení či žehlení obvykle nebývame v ohrození života 😉

  15. 2SV:Teda přiznám se, že nevím, kde Teryho chata je a jak se tam jde, ale protože jsem byla v Tatrách a nešťastně šťastně seděla na půl cesty, protože jsem to neušla a čekala na přítele, až se vrátí z vrcholů, tak si to představit dovedu. Já mám plnou koncentraci, když jdu s kolečkovou taškou z nákupu po levé krajnici ve tmě (můj obvyklý čas nakupování) od benzínky, kde je malá sámoška. Ještě větší koncentraci požaduji od řidičů, jimž dávám svůj život v sázku. A to je meditace na druhou :)))

  16. 17: šmarjá Lucienne! 8 – / vodiči sú wellmi často koncentrovaní len na seba a svoje pohybovadlo. a dobre vedia, že im sa nič nestane. nos aspoň blikačku!

  17. 17: Téryho chata je v Tatrách. mojich milovaných 😉 a ide sa na ňu napr. cez Zamkovského chatu, kam iste v pohode prikráčaš.

Komentáře nejsou povoleny.