O magickém žralokovi a psavci magických tlustospisů Veselém

Jsem někde na chatě v bílém hábitu a mám pevnou tašku z Kauflandu a v ní magické příručky. Pod hábitem a vlastně i na hábitu mám civilní oblečení. Jsem ve skupině lidí, kteří vyznávají podivný satanistický kult, už se mi o nich párkrát zdálo.

Najednou se jedná o modrého žraloka, kterému mám uříznout ploutve a já nechci, protože se mi to zdá nefér vůči té rybě. V tu chvíli si říkám, že se stejně na vzduchu udusí. Mám veliké dilema, jestli splnit úkol nebo ne. Úkol se rozhodnu nesplnit. Je mi ryby líto.

Jeden z té skupiny se v tu ránu objeví v tmavě zeleném hábitu s podivným křížem navrchu. Znám ho, je to vysoce postavený hodnostář v tom kultu. Jedná se o dlouhovlasého blondýna nordického typu.

Vím, že když mám cokoli společného s tímto kultem, jedná se o zasvěcení, o posun výš.

Jak jsem ho viděla, svlékla jsem svoje svrchní šaty a obratem jsem se objevila v hábitu se svými znaky na krku. Byla jsem šťastná, protože jsme se do sebe prostě zaklapli jako dvě části prstenu. Uprostřed těla mi zahřálo srdce. Odsloužili jsme spolu jakousi mši, kdy nás skupina uznávala. Konec byl šťastný.

Tak tohle se mi zdálo je to dva dny nazpátek. Beru to jako dobré znamení, i když mám teď těžký kalhoty. Další stěhování, to mě snad zabije. Činy za mě nikdo neudělá. A tady je tolik knih a nikde místo, kde by se daly sehnat krabice od banánů.

Nu což. Dobrý sen, dobrý konec.