O tom, jak jsem skrze sílu našla práci

Byla jsem v bílošedé prosklené budově, vedle budovy byl velký bazén. Sama budova má několik pater a je to krychle, zdá se. V přízemí je škola a také firma, respektive několik firem – firma callcentrum a jiná firma, která pracuje manuálně a zpracovává to počítači. Je to asijská firma.

Stojím vedle budovy a bazénu. V bazénu plave chlapec, mám mu přivést ze školních tříd nějaká děvčata, aby tam neplaval sám. Provedu to. Zároveň se tam objeví dospívající chlapci, tak kolem dvacítky, skáčou do bazénu a plavou na rychlost. Vlezu do bazénu a plavu s nimi. Dalo by se říci, že závodím. Pak chci rychle vylézt z bazénu o rantl a projevím obrovskou sílu a doslova vyletím z bazénu jak rybička – letím snad deset metrů. Všichni jsou mým výkonem udiveni, musím říct, že jsem nikoho v životě neviděla takhle silného při vylézání bazénu.

Z budovy vyjde jeden asijský pán a nabídne mi práci – tahat pětadvacetikilové konzervy, když jsem tak silná. Pravda, nedovedu si představit práci, kde osm hodin denně tahám konzervy, ale nabídne mi to za padesát korun na hodinu a já srovnávám plusy a mínusy takové práce a práce v callcentru vedle. Pracovat v callcentru nechci a rozhoduju se vzít tuhle manuální práci. Uvidím, třeba si vydělám víc, než těch padesát na hodinu.

Pak si vlezu znovu do bazénu a plavu tak rychle a silně, že naprosto předeženu všechny ty mladíky při síle. O mém výkonu se mluví kolem dokola.

Já přemýšlím, jestli jsem všechno udělala dobře a jestli jsem dobře vzala tu práci, plavání ani moc nevnímám.

5 komentářů u „O tom, jak jsem skrze sílu našla práci“

  1. To si spíš, místo využití svého vysokoškolského vzdělání, najdu manuální práci, která mě bude uspokojovat víc.

  2. Tak já bych asi taky raději tahal konzervy, než pracoval v call centru… nic proti těm lidem, co tam pracují, ale fakt bych na něco takovýho neměl žaludek…

  3. Pavel K: ani ja. blbé je, že na ťahanie konzerv nemám zase chrbticu.

Komentáře nejsou povoleny.