Strom poznání

Jak vlastně teď žiju? O tom přemýšlím. Hodně poslouchám Orlík a jejich prostátní desku Oi! Oi! Oi!. Já jsem takový patriot. Mám to v genech. Bez Čech bych nemohla žít. Když jsem žila v cizině, moc mi Čechy chyběly.

Pustila jsem si teď několik videoklpů od Ravena Argoniho no a jak z toho vyplynulo – je to velký obchodník, ale taky velký čaroděj. Pořád si přehrávám v hlavě, co vlastně chtěl těmi klipy říct a vůbec si nejsem jistá, i když ho osobně znám. Z něj by člověk nevytlouk aktuální moudro ani cepem. Ale mouder má přehršel. Někdy mám pocit, že si z nás dělá prdel, ale za velký peníze.

Cítím se teď hodně konformně, protože výhled na paneláky mi nic jiného nepřipomíná než konformitu. Člověk v krabičce. Mám svě čtyři stěny a hotovo.

Jak jsem neukotvená a ještě nezvyklá na tohle prostředí, není cesty pro správnou orientaci. Jsem ráda, že už mám nacvičenou cestu domů, k čemuž mi hodně pomohl Kojot, páč už ví, jak se mnou zacházet. Pro někoho je sídliště naprosto přehledné, pro mě je to změť ulic. Orientuji se i podle trubek, co jsou na trávnících, podle rozkopaných děr na ulicích. No a pak je někdo přendá jinam a jsem v háji.

Když jsem se sem nastěhovala a jela sem z Bílovic s asi dvanáct kilo těžkou taškou plnou kamenů a pak jednoho guláše s těstovinami, které jsem zapomněla dát stěhovákům, protože byly na balkóně, vystoupila jsem ve tmě na stanici tramvaje a teď co. Jedna paní mě tak zmátla vylíčením čísel, kudy mám jít, že jsem byla naprosto paf. Pak se mě ujal jeden pán, dokonce mi vzal tašku a šel se mnou po sídlišti, kde bydlí už od roku 1978. Hodinu jsme bloudili. Pak už jsme měli tašku napůl. No prostě bydliště milionové, když v něm nenajde ulici ani rodák, respektive člověk žijcí zde od začátku. Nakonec se šel zeptat do hospody, jestli vůbec jdeme dobře, když už jsme prošli tolik ulic. Tam ho nasměrovali, takže jsme šli dobře.

Abych vás nenapínala – byl to sedmdesátiletý pán, který šel z taroků a měl trochu vypito. Když jsem mu po cestě nabídla vodu, tak se ofrněl, že má doma pivo. No, nakonec se přiznal, že i vodu občas pije :). Mlaďoši si hleděli na zastávce svého, díky bohu za něj. Jak říkám, Svarog se stará.

A tak tu teď jsem. Nejsem moc šťastná, cítím se vlastně strašně. Ještě jsem pořád nerozchodila rozchod s Kojotem, po čemž mi krvácejí chodidla a celý ten rozchod s Bílovicemi byl tak nějak špatně, narychlo, nestihla jsem se pomalu rozloučit. Jsem vykořeněná. Každému, kdo sem přišel se tu líbí mnohem víc než v Bílovicích, ale já jsem si tam nějak zvykla a tady se mi moc nelíbí. Možná, až si koupím futon a vyměním tu příšernou matraci, bude se mi aspoň líp spát. Obrazy tu budu mít až za měsíc, až přijede nevlastní otec s vrtačkou a hmoždinkami, takže tu mám holé stěny – fuj.

No tak jsem si postěžovala, jak se mi tu nelíbí a teď si musím zvyknout.

16 komentářů u „Strom poznání“

  1. Chápu, je to nářez, "skončit" v Brně a ještě k tomu na sídlišti.Je to nářez jít z Prahy do Brna za Kojotem, za Kojotem? a skončit sama na sídlišti.Něco je sakra špatně.Mimochodem, co takové ty bílé zatloukací háčky do panelů na obrazy? ty větší udrží v luftě i koně! Pošlu ti je.

  2. "Někdy mám pocit, že si z nás dělá prdel, ale za velký peníze." no z toho, čo píše na nete, to tak vyzerá 😉 šťastný to človek.

  3. Lucienne, nič si z toho nerob, takých, pre ktorých je sídlisko totál neprehľadné, je nás viacej. tam som ja schopná zablúdiť na každom rohu trikrát 😉 ale v noci v lese sa nestratím, hm.

  4. ……Brno je celkom fajn mesto, a má krásne okolie, veľa stromov. a ty máš aj svoje zverko. neboj, zase bude líp, ale chce to svoj čas.

  5. Mod 1: som si predstavila, ako odkladáš vaše kone na háčky hihi 😉 Mod, nemôžem sa dopísať k tebe na web, furt ma to vyhodí, a zmaže komentár. ja len, že želám skoré uzdravenie panovi Filipovi. písala som to asi 3x, tak už by mal byť z toho celý zdravý 😉

  6. Svým článkem jsi mi připomněla dobu, kdy mi bylo 18 a odešla jsem z Liberce z hor do Hradce Králové na úplnou rovinu. Bydlela jsem 5 let na ubytovně a ty začátky v novém městě byly pro mě těžké. Bloudila jsem městem, pořídila jsem si mapu. Bloudila jsem cestou z práce domů.Jednou jsem po noční usnula v autobuse a jela až na konečnou.Pletly se mi Hradecké mosty, čtvrti. V práci a na ubytovně jsem si našla nové přátele, město jsem si časem zamilovala. Pak jsem tu potkala svého manžela, po12 letech jsme se rozvedli, ale z Hradce bych už neodešla. Mám tu přátelé a je to můj domov. Do Liberce jezdím málo a hodně se změnilo, takže občas bloudím i tam. a necítím se tam tak dobře a bezpečně jako v tom Hradci.

  7. 2Barča:Mluvíš mi z duše. Já když přijedu do Prahy, tak se mi to taky zdá cizí a zdá se mi, že bloudím za každým rohem. I Praha se za těch pět nebo šest let změnila. Ale Brno mi tak nějak přirostlo k srdci, do Prahy bych se už nechtěla vracet. Příliš mnoho krizí, kdy jsem vyloženě smutnila po Praze zahojilo Brno, tak jsem teď jeho. Bloudím pořád. Když jsem byla s Kojotem, ten mě bloudit nenechal, ale teď jsem napospas.2SV:Díky za soucítění. Už se na Myšinku těšim těšim těšim se.

  8. 2SV:Jmenuje se to strom poznání, protože mě to takhle napadlo. A vlastně celý ten článek je o zkušenosti a to poznání je. I to křá tam najdeš.

  9. Nejsi napospas a 5let je poměrně dlouhá doba. Myslím, že se jen potřebuješ dát do pořádku. Být především zdravá, být psychicky v pohodě. Pomaličku krok za krokem, aby Tvůj život měl nějaký řád. Zútulnit si bydlení – udělat si domov. Naučit se, objevit si cesty k novému domovu a nebloudit,dát si do kupy zdraví, časem nějakou práci, tam si najdeš přátele. Nikdo nikdy nejsme úplně sám.

  10. Všechno chce svůj čas. Věřím, že to vše pomalu a postupně zvládneš. Když dáš do kupy pomaličku sebe, dají se do pořádku i věci kolem Tebe. A spousta krásných věcí přichází, když je nečekáme.

  11. Pro mě jsou sídliště úplný chaos. Doufám, že nikdy na žádném nebudu bydlet, protože nechápu to číslování domů jiné než v "normální" uliční síti, často na sídlištích nechápu urbanistickou myšlenku rozložení domů a když jednou za čas jedu někam na sídliště, bloudím, trvá mi, než se naučím nějakou trasu. A jak se ji naučím, teprve zkouším jinou a zase jinou no a zase bloudím. Pro mě jsou sídliště úplně jiný svět, než znám. Na druhou stranu: je co objevovat! Doufám, že v bytě je něco hezkého, něco co se ti líbí nebo tě baví, nějaký detail nebo něco pro radost. Jo a ty bílé háčky-trojpícháčky mně moc nefungovaly 😦 Vždycky vypadly i s kusem omítky. Možná jsou to jiné, já je koupila v Ikee, tam jich mají hodně druhů. Barčo [12]mno jo, ale popravdě řečeno – nečekám spoustu krásných věcí už pět let, co bydlím sama, a ony stále nepřicházejí 🙂

  12. SVnetuším, nějaký duch mi žere komentáře a pak je vyplivuje v meziprostoru:o) Filipovi už je lípe, už jsem ti do meziprostoru děkovala :o))

Komentáře nejsou povoleny.