Záchod můj přítel aneb nemám bezpečné místo k žití

Poslední dny je to jedno velký hell. Tělo je hin. Dneska jsem spala až do tří odpoledne, protože jsem včera vstávala v pět ráno strachy abych nezaspala. V psychoterapii jsme hledali bezpečné místo, já jsem zjistila, že na fyzickém světě nemám ani jedno, pak mě napadlo místo, kam si chodím odpočinout ve snu, ale ani tam jsem se necítila bezpečně a lidi vedle mě se hádali. Psycholog mi trochu vyčítavě řekl po seanci, že to mělo být bezpečné místo, ale můžu já za to, že žádné nemám? Nikde? Odpoledne bylo bouřlivé, bylo mi z toho (vedlejší účinky posledních seancí) špatně, že jsem zvracela až z hloubi duše. Dneska se to obrazilo v příšerné migréně šikmo v hlavě, takže mě bolelo i ucho. Za poslední měsíc jsem zhubla deset kilo stresem a zoufalými situacemi. Za chvíli budu pěkná hubená ženská, budete mi moct počítat žebra.

Mišinka je asi šmrnclá variací Whiskas, takže má úplně pruhovaný ocásek. Vypadá to děsně free, cool, in. Je moc hodná, pomáhá mi duševně, když jsem na dně. Už bych se docela ráda odrazila. Rada SV, že ji mám brát jako Myšitigera a nesrovnávat, mi pomáhá vybudovat si k ní pevnější vazbu. Fakt je hodná, nedělá mi naschvály, naslouchá mým tělesným pocitům a já ji za to beru. Poslední dobou hodně dospěla. Musela.

Připadám si jako ta pubertální dívka, co byla poltergeist. Jak řekla Liška – pračka plná vody hoří, pak mi lítají věci z poliček a dějí se mi další různé věci. Zklidní se to až se zklidním i já. Zatím mě moje podvědomí a jeho reakce jenom děsí. Tuhle mi v noci vyletěla plná polička knih, takže se ani v noci nevyspím. Ráno se budím ve čtyři, v pět, no prostě nejsem ve svý kůži. Nechce se mi číst, nechce se mi nic, ani dívat na detektivky. Hlad ani moc nemám, na inzulin tudíž zapomínám. Bez jídla inzulín nemusím píchat.

Tož tak v krátkosti migrenozní příspěvek. Jdu se léčit do postele, zatáhnout žaluzie, světlo je hrozně vyčerpávající, zvuky taky. Doufám, že vy se máte líp.

24 komentářů u „Záchod můj přítel aneb nemám bezpečné místo k žití“

  1. Promiň za tu depku, hned jak mi bude líp budu psát o pozitivních věcech. Uznej ale, že nemůže být pořád skvěle.

  2. Tenisáku, věř mi, že hluboce hledám místo, kde se cítím bezpečně, ale nemám ho. Ani v tom blbým snu, i když tam je rybník s pískovou pláží, kam si chodím odpočinout když spím. Prostě to asi beru moc vážně. Uvedla bych Kojotův byt, kde je spousta zvířat, ale já už tam nebydlím a tudíž tam nenáležím.

  3. no teda, somatizuješ jedna radost…..pan psychoterapeut nejakú rozumnú radu nemá?

  4. SV: Konečně to někdo pochopil.SV vedeš 🙂 Pan psychoterapeut nemá žádnou radu až na to, že po každém sezení "řekne se zoufalstvím v hlase", že příště musíme jít ještě pomaleji, Že jdeme pořád moc rychle, i když každej jinej by to zvládnul. Já ne.

  5. a to je možná velká chyba. Dobrovolně rozumově ses vytrhla a nepouštíš se zpátky do místa, které z duchovního a srdečního pohledu je to jediné správné. Trháš se na kusy. Bodejť by se z toho tělo nezbláznilo…Proč bys to místo nemohla mít v sobě jako bezpečný a dobrý prostor? Bereš si z něj stále hodně, navíc – zpětnou vazbou dáš tomu místu ochranu. Když už v reálu nemůžeš dát víc…

  6. Bezpečné místo bych si taky představila imaginární – i když v reálu se cítím bepečně snad všude… [6] mno, to mi přijde jako celkem nářez, tohle říct: "že jdeme pořád moc rychle, že každej jinej by to zvládnul. Já ne."Ale to říkáš ty, žejo, to neříká ten psychoterapeut. Předpokládám. Jinak bych se dost divila. Fakt máš tolik změn v nedávné minulosti a velkých a v nejmíň (co já tuším) třech zásadních životních oblastech! Takže jsou na místě podpůrné věci – což ten psychoterapeut se evidentně snaží, když začal s bezpečným místem, sláva mu.Každé zvíře má své tempo, jak říkám já (i o sobě 🙂

  7. Liška 8: zvíře je kompliment. aspoň teda v mojom podaní 😉 a máš pravdu, to by bolo dosť na každého.

  8. Každopádně díky všem za vcítění. Psychoterapeut to řekl tak trošinku vyčítavě, jako že si neví se mnou rady, ale já vážně žádné místo v tu chvíli nenašla a ani teď nemám. Všude změny, kterých se bojím, tam, kam jsem chodila pro útěchu, jsou pokácené stromy a umělé svahy, kam jdu ve snu, tam se hádají, Praze jsem se už odcizila a Sv. Vít je za peníze, z Bílovic jsem se odstěhovala, v nové čtvti nevím, kdy narazím na bývalého bývalého, co na něj nemám dobrý vzpomínky, prostě Brna jsem se začala bát, co jsem sama a musím sama nalézat cesty, páč Kojot je ze mě na nervy. Sociální fóbie mi dýchá za záda a osamocení taky. Utíká mi doba, kdy se budu muset přihlásit na trvalý pobyt na úřad, čehož se bojím, že pak budu ještě víc nejistá. Teď musím somrovat i o praní. Stojí to přátelé za hovno.

  9. Ajtakrajta, tak to je teda blbý. Psychoterapeut to třeba neřekl vyčítavě, ale s lítostí a soucitem (?), možná, nevím, ale i kdyby si teď "nevěděl rady" a snad to i přímo uvedl, tak to neznamená, že příště nevymyslí něco jiného 🙂 Hledá, co sedí, třeba. Nehledá řešení, to není jeho práce (aspoň jak já to chápu). Hledá, jak spoluprocházet tvým těžkým obdobím.

  10. A tak se na to bezpečné místo vys*r a na myšlenky na něj, když ti to teď nesedí z různých stěhovacích důvodů. Což je vlastně pochopitelné!! Tak bezpečná hudba (namísto místa:-) … a to jsi vlastně sama dělala, vybírala si hudbu – no helemese! nebo bezpečný … sex mě teď napadlo, ehm, to nic, to ne… bezpečný je to samý jako příjemný, bez ohrožení, bez "furt ve střehu" … to si tady tak uvažuju, mě to zaujalo, nějak mě to unáší … ještě nějaké další významy má bezpečí? Od toho bych se někam dostala, asi. V takové situaci ad [10], to se povede jen málokdy, aby člověk nebyl furt ve střehu. Hlavně bych si tím nelámala hlavu – pokud psychoterapeut by byl rád, abys našla bezpečné místo, určitě bude ještě radši, když něco jiného příjemného najdeš (bez námahy), bez ohledu na to, jestli je to místo, člověk, hudba… kniha…činnost… Jde o tebe a ne o to, abys plnila přání někoho druhýho (a navíc to třeba on ani tak nechce, on na tom asi nelpí, aby šlo o místo…) resp. o domnělé přání někoho druhýho. No nevim. Rozhodně mě to zaujalo. Ale moje úvahy neber vůbec jako něco nápomocnýho; možná že vůbec nejsou, možná jsou nasírací, to já nevím.

  11. Ale liško, naopak jsou podnětné. Našla bych spoustu příjemných knih, hudby, tím se obklopuju, bez hudby neusnu no a bez prášku na spaní, plyšáka, kočky a zamčených dveří, prostě relativního bezpečí, které tyhle věci (kromě kočky, která není věc) přinášejí. Večery jsou nejhorší. A tím myslím fakt nejhorší. To nejhorší, co si dokážeš představit, se mi v hlavě odehrává a bez odborné pomoci bych to nezvládla. Možná příjemné knihy a hudba jsou cestou k mému nitru. Taky dělám magii, bez které bych tu už dávno nebyla a volám bohy a medituju. To všechno večer, abych zahnala "tmu". Ví Bůh, že mám chuť nejradši umřít. Až tak hrozné ty pocity jsou. A ve střehu jsem furt. Druhý nejhorší místo je sprcha, kde v detektivkách pořád někoho zabíjejí. To ti vyskočí do umyvadla kočka a začne se hýbat závěs s tmavými stíny a najednou to mňoukne a já jsem úplně hin 🙂 Jó kočka, to je něco. Ta dokáže připravit prostředí…

  12. ehm, pan psychoterapeut je z teba na nervy, pan Kojot je z teba na nervy, padajú ti knihy z poličiek, zhorí ti pračka….ehm…..mala by si sa nad sebou vážne zamyslieť, Lucienne! 😉

  13. …..no tvoje bezpečné miesto je v tvojich meditáciách predsa……(SV zase raz chytrá, žejo? 😉

  14. inak pan PT sa mi docela pozdáva. mňa moja neurologička poslala k psychiatrovi a až na môj značne prekvapkaný ksicht priznala, že také čosi ešte nevidela a že si proste už nevie rady 😉

  15. 2SV: Jo, to bych se měla nad sebou vážně zamyslet. 🙂 Pan PT se pozdává i mně. Žádný přešlapy – dosud. Až mám pocit, že je to ten pravý PT pro mně. Ten první byl sice slavný až na půdu, ale pro překračování mojí hranice mám teď takový problémy jaký mám.Ohledně meditace – dokud jsme nezačali hledat bezpečné místo, dařila se mi meditace s bohy bezelstně a opravdově. Teď mi to nejde vrátit a necítím se ani při meditaci bezpečně. Snad to přejde. Teď se bojím od rána do večera a budím se strachy i když spím. Je to jako magie – jak začneš přemýšlet jak to funguje, fungovat to přestane. Snad se mi jednou pocit bezpečí vrátí.

  16. 18: moc ti držím všetky palce. myslím, že sa ti vráti. len je toho teraz na teba priveľa.

  17. Asi je to passé, tento článek už nyní zřejmě nevystihuje Tvoji náladu a stavy. Ale řeknu Ti proč mám ráda myšlenky buddhismu – učí nás pustit to staré,odžité, nefunkční a jít dál. Připravuje nás to i na stáří a smrt, kdy přijdeme jednou o své zdraví, krásu,kdy ztratíme své přátelé, někdy i majetek, protože lidé končí v důcho´dáku. Pustit, odpustit, aby mohlo přijít k nám zas něco nové. Pevný bod nemáme úplně ve vnějším světě, ale měli bychom ho najít především sami v sobě. Když nemáš pevný bod ve vnějším světě, na nikom extra nevisíš, nezatěžuješ, jen volně plyneš s někým. A dobře se tak dýchá. Tak to mám alespoń já sama se sebou. Omlouvám se, že Ti do toho mluvím, nejsem žádný odborník psycholog, ani psychiatr, jen jsem měla potřebu to říct.

Komentáře nejsou povoleny.