Jak tak člověk stárne

Největší kalič jsem byla v těch čtrnácti až šestnácti. To byla televize do rána, randění s klukama přes noc, taky jsem chodila sama v noci ven se procházet – prostě jsem zabouchla dveře a šla jsem. Taky jsem docela dost pila, hlavně beton. Pivo mi začalo chutnat až po dvacítce. Neusnula jsem když bylo doma ticho – pořád jsem poslouchala hudbu. Bylo to trochu monotónní, ale to mně nevadilo, mám dlouhá období, kdy poslouchám jedno a to samé. Tenkrát to byli New Kids on the block.

Asi před rokem byli New Kids v Hamburku a tenkrát jsem to obrečela, že nemám ty dva a půl litru, co by mě ta sranda stála. Nicméně Země se točí dál. Staré lásky nerezaví. Včera jsem úplně náhodou při probírání bulváru našla článek o webovém koncertu New Kids a Backstreet Boys přenášeném z londýnské O2 arény. Lístek za 4,99 libry. Tak jsem o tom asi dvě hodiny přemýšlela. Mám dát to kilo nebo nemám dát to kilo? Zvládnu technicky zabezpečit koncert? V životě jsem to nedělala. A chci to vůbec?

No nakonec jsem se rozhodla, že to kilo dám a uvidím. Už jsem přišla o víc. Elektronicky jsem zaplatila, přišla jsem na to, jak se to spouští a pak jsem se dívala a dívala a dívala.

Mezi námi děvčaty – asi už jsem z toho vyrostla, vždyť už to je dvacet let. Nebo to bylo moc technický nebo já nevim. Věkový průměr fanynek byl mezi třiceti a padesáti, ječely jedna radost. Kluci z nich asi měli dost. Mělo se to přenášet do půlnoci, neboť je tu hodinový rozdíl oproti Londýnu. Já jsem odpadla někdy v jedenáct, nechala jsem jet počítač a v klidu a tvrdě usnula, boys neboys.

Hlavní hity jsem slyšela, co mělo být v závěrečných dvaceti minutách, to vůbec nevím. Jaký písničky by tam tak mohli dát? Každopádně jsem poslechla tělo a šla si lehnout.

Už mi není čtrnáct…

26 komentářů u „Jak tak člověk stárne“

  1. To jsi dobrá, žes to zvládla technicky, já dnes kupovala jízdenku studentagency přes net a pěkně jsem se zapotila. Dvakrát mě museli navádět co a jak z centra a dopoledne v čudu. Přišla jsem si nemožně. V sobotu v noci budu v Brně muset přejít z vlakového nádraží k hotelu Grand. Mám na to 20 minut. Je to reálné? Musím si to samozřejmě najít na mapě, ale jen se tak ptám :).

  2. Je to úplně jednoduché, ani si nemusíš kreslit mapičku, akorát by Tě zmátla. Vylezeš z vlakového nádraží. Dáš se doleva a budeš se držet pořád posměrně. Během pěti minut jsi u autobusů Student Agency. Naproti bude hotel Grand, ale to je označení jenom tak, ty půjdeš od nádraží doleva a furt rovně za nosem. Kdyby jsi měla problém, tak se domluvíme mailem a já Tě tam doprovodím.

  3. zuzi,v Brně jsem byla párkrát, ale je to myslím hned blízko vedle sebe. Lucienne,New Kids on the Block, to bylo pro mě naopak peklo! Hezouškové přílišní, brrrr. Mě zaujalo randění s klukama přes noc mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem. A co jako na to rodiče? Mně to od nich přijde blbý. Moje rodiče byli opak, tak si tohle neumím představit.

  4. Já jsem se rodičů neptala, byla jsem takovej samorost. Nedalo se se mnou nic výchovně dělat. Na násilí jsem odpovídala násilím. Na tresty jsem kašlala. Ale dobře jsem se učila, absence jsem neměla, sice jsem pila a kouřila, ale drogy nebrala (nikdy v životě jsem neměla ani trávu) a celkem jsem vedla spořádanej život. Prostě mě máma nechala bejt. Spíš povolovala společenskej život než by ho zakazovala. Ona sama byla hospodský samorost, tady v Brně chodí do hospody hrát na kytáru tak čtyřikrát do týdna i víckrát. Moje máma je prostě hospodou protřelá. Pak jsem asi deset let pila jenom čaj, přitom jsem jedenáct let nejedla maso, no samej extrém. Naštěstí už mě všechno přešlo .) A do hospody teď chodím na bílý víno, nápoj to cukrovkářů. Z domova jsem se odstěhovala za klukem v šestnácti, po domluvě s psycholožkou. Měla jsem samý jedničky, žádný problémy, tak to bylo OK, ale mě vždycky bavilo se učit. Páni, jak já se těším na to, až dodělám tu školu! Až otevřou kombinované studium a zase budu žákem. Tož taková jsem byla problémová-neproblémová holka.

  5. Děkuju za radu Luci a Liško, to vypadá že to zvládne i takovej zmatkař jako já :). /4/ to je ale divočina, ten tvůj život, nezbedná školačka :).

  6. Já teda bych šla doprava z toho nádru, protože kdy vylezete z nádru, tak ho máte za zády, tak že doprava ne doleva

  7. no teda?! 8 – ) si pri tebe pripadám mierne sexuálne retardovaná 😉 naši boli úplne iní, žiadne také, že príchod ráno.a čo je to "beton" ? 8 – ) tešíš sa na školu? to je dobre. tešenie sa je zdravé 😉

  8. SV, beton je becherovka s tonikem. Doporučuju :)Lucienne 4, ahá, to zní dobře, že jste se dobře s mámou dohodly a fungovalo to. To se mi líbí. Úplně jiný kafe je můj superúzkostný otec, který na mne čekal před domem v noci se sekerou (neměl ji na mnem ale zřejmě na odehnání přepadávačů, kdyby se náodou vyskytli až u domu nebo nevím, bylo to celé úzkostně iracionální)… ale zpravidla čekal doma, obcházel kolem okna a dveří, otvíral na chodbu. A mám z toho byla nasraná, že on je nervózní, takže taky preferovala, abych se po nocích nezdržovala dlouho venku :)Dobrý bylo, když táta věděl, že přespím jinde a nepřijdu, to šlo. Teda ale až v mojí plnoletosti. Jéé, to bylo něco, to jeho vartování. To byl nápor.

  9. Liška 9: dík za betonové info 😉 hm, naši čakávali obidvaja, síce bez sekery, ale boli celí vydesení. napr. v lese som musela byť ako dieťa furt na dopisk 😉

  10. Pravda Liško, beton jsem pila strašně ráda :)Ohledně toho chození ven – na přelomu šestnácti a sedmnácti jsem se z domova odstěhovala a během své plnoletosti bydlela doma celkem snad asi čtyři měsíce, to než jsem si našla nového kluka, ke kterému jsem se nastěhovala nebo našla podnájem, kde jsem bydlela sama.Ale já nesnesu, když se mě někdo snaží zavřít. Musím mít volnost kdykoli odejít a kdykoli se vrátit a to bez vyptávání, u kluků bez žárlení. To je základní podmínka jakéhokoli vztahu. A to jsem vždycky měla, ať jsem byla s kýmkoli. Nevyužívala jsem toho často, ale využívala jsem toho. SV, jak já jsem ráda, že mi už je 34, ani nevíš jak. Já už bych ty léta zpátky nechtěla ani kdyby mi za ně platili. A nejvíc ráda budu až mi bude 76 a umřu. To budu teprve doopravdy ráda, že už mám celej život za sebou a přežila jsem.Ohledně lesa – nikdy jsem do lesa nechodila v noci. Cítila jsem bytosti a běsy. Moc bych se bála a to nechci.

  11. 2SV: Já jsem měla vždycky dlouholeté známosti, takže si nemusíš připadat sexuálně retardovaná. Můj počet kluků má daleko i do prstů jedné ruky.

  12. 13: to bol vtípek, Lucienne. dúfam, že som niečo nepovedala nejak debilne.

  13. 14: ten môj komentár bol vtípek. no niekedy sa mi fakt darí…..achjo.

  14. hm, Lucienne vnímavá. vie všeličo, čo my ostatní nevieme. či je to dar, alebo niečo iné, hm, neviem. rozhodne som rada, že ja do lesa môžem hocikedy, aj v noci. bez prírody a bez hôr by som scípla.

  15. Jo už jsem to pochopila. Jsou holky, co mají jednoho kluka od dospívání dosud. Znám je osobně. Možná jim to je někdy líto, že nepoznaly nic jiného.Je to fajn být v přírodě a nevnímat nic jiného. Já jsem při cestě do Afriky byla v Alpách a vnímala ducha Alp a to bylo fakt skoro nad moje vnímání. Bylo to obrovské až mě to skoro zavalilo. Jsou různé bytosti 🙂 Každopádně můžeš s horami komunikovat :)))

Komentáře nejsou povoleny.