Strašný sen o fakanech

Jak jsem se přestěhovala, získala jsem nervyderoucí výhled na tři dětská hřiště. Tak od jednoho roku do dvanácti let. Plus mínus. Bože, zlatý heavy metal o sto decibelech. Deset ječících holčiček, do toho deset předpubertálních výrostků hrajících fotbal především hlasem, to je o nervy. Nebylo mi dobře a tak jsem tak tiše umírala za cizího jekotu na lůžku, až jsem se už duševně připravovala, že se obléknu a půjdu je vystrašit policií. Tím bych ovšem získala deset brečících holčiček a deset nasranejch výrostků. Těžko říct, co je lepší. Jak tak o tom přemýšlím, v tom šíleným jekotu klimbnu.

Zdálo se mi, že moje okno je kolmo na cizí okno a v něm lítají děti a ječí. Tak tři, pět a sedm. Dva kluci a jedna holka. Měla jsem výhled na maminu, co tam věšela prádlo a měla jsem hrůzu z toho, že mě uvidí, jak jsem v posteli. Byla tam malá knihovnička. Také tam běhali dva psi a jedna kočka, řádně naježená, která měla dar lezení po omítce. Vidět kočku, jak po hlavě leze dolů po omítce, to je jen pro těžké povahy. Zvlášť když já tu svojí kočku hlídám jak oko v hlavě, aby ani nevlezla na balkon.

Sen pokračoval dál. Jejich byt vedl těsně kolem mého a pokračoval za mojí hlavou jakýmsi stavením s šedou střechou. Zase tam mamina věšela prádlo a běhali dva psi, nějaký jezevčík a pak pekinez. Jezevčíky ještě můžu (nějaké) a pekineze vůbec nemusím. Kočka se kamsi ztratila. Stejně vypadala jak kdyby do ní někdo pustil 220. Fakani lítali sem a tam, až jsem se z toho hrůzou probudila.

Ach jo. Teď si pouštím nahlas Orlík a to je balzám na moji zničenou duši… Nedovedu si v tuhle chvíli představit sebe a řvoucího fakana. Já snad nikdy mít ani děti nebudu. Bych na to ani neměla trpělivost. A to jsem byla v Anglii jako au-pair a přežila to. Neuvěřitelný. Už teď se mi to zdá jako zlej sen.

5 thoughts on “Strašný sen o fakanech”

  1. Ha, to jsem si přesně taky myslela. Oni ty vlastní řvou jinak. Taky strašidelně, ale aspoň nemáš úmysly na ně zavolat policii:)

Komentáře nejsou povoleny.