Pravda

Poslední dobou se dostávám do situací, ve kterých volám Boha. Volám ho proto, že se dostávám do emocionálního zmatku spojeného s naprostým chaosem v hlavě. Je to jako falešná spravedlnost, prohlédnutí za světa za oponou, který je naprosto jiný, než jste čekali.

Ovšem svět za oponou vám ukázal člověk. Byl to zlý prototyp, který ukázal jakousi černotu, která ani nemusí být pravda, pravdou ovšem je pro prototyp, který uvažuje negativně. Je to velká zkouška pro něj – prorokuje černotu, i pro mě – musím se vyrovnávat se lží, která se vydává za pravdu.

Je to něco jako Terminátor. Jednou hraje proti, jednou pro a pokaždé je to stejný Schwarzenegger. Čemu věřit? Věřit, že jsem zlá jenom proto, že to řekl zlý terminátor? Nemám vlastní hodnotící centrum? To je zavalené hnisavými myšlenkami bojovníka Pravdy. Nikdo neví, co je Pravda. Proto je to chyták.

Kdysi jsem byla vedle holky na přijímačkách na grafickou školu. Bylo nás tam spousta. Uprostřed místnosti stál malý stoleček, na tom byla žárovka, hadr a jakýsi papír. My všichni jsme seděli dokola a kreslili to, co vidíme. Pravd bylo určitě víc než třicet, i když to byl jeden výjev.

Nechci se stýkat s někým, kdo má na pravdu patent, kdo si myslí, že ví všechno. Ubližuje mi to tak moc, jak moc citlivá jsem a že tedy jsem.

A tak se mi zdál tenhle sen.

Jsem v jakémsi neúplném kostele, kostel je jasně bílý. Není tam moc lidí, zdá se, že jsem tam jenom já. Dodělávám ručně kopuli s takovým zvláštním vzorem, něco jako trojlístky. Stojím vlevo.

Přijde mi to hodně symbolické a takové pravdivé. Skrze bolest najdeš pravdu. I o sobě.

32 komentářů u „Pravda“

  1. "Skrze bolest najdeš pravdu. I o sobě."tak to je jediná veta, ktorej z tohto rozumiem. aj keď, pravdu nájdeš aj inak, nemusí to byť nutne cez bolesť.

  2. Ano, psala jsem metaforicky, asi tomu budu rozumět jenom já a ta osoba, co mi ublížila. A ta si zase bude hrát na to, jak má pravdu a já jsem zlá a ohrožující element. Ta poslední věta má podtext, že skrze bolest najdeš pravdu, pokud se podíváš do sebe a tam najdeš sebe, do kterého Ti nikdo nemá co kecat a navíc já si o sobě myslím, že jsem veskrze dobrý člověk. Nikomu nedělám nic špatného. Nemůžu za to, že druhý má paranoidní poruchu osobnosti a trpí stařeckou debilitou. Nemůžu to prostě brát vážně, I to ta věta měla vyjadřovat. Jsem aktuálně hodně sejmutá a musím si to v hlavě nějak srovnat a hlavně už se nekontaktovat. Chci mít sílu na vlastní život a ne na cizí paranoiu. A tak skrze bolest poznáš pravdu 🙂 Je to paradoxní, že. Nejvíc umí ublížit ti nejbližší.

  3. skrze bolest jsem zjistila, že lepším řešením je vzít za ruku, sednout si a říct- taky Tě potřebuju… a utéct až pak. Hlava byla čistší – ten míč zůstal na té druhé straně…

  4. Nerozumím moc Tvému metaforickému vyjádření.Ale mohu Ti nabídnout několik pohledů na téma – pravda."Nechci se stýkat s někým, kdo má na pravdu patent, kdo si myslí, že ví všechno. Ubližuje mi to tak moc, jak moc citlivá jsem a že tedy jsem."Pravda je určitý úhel pohledu. Jsou pravdy neměnné, člověk na nich nic nezmění – gravitační zákon. Pak jsou polopravdy a osobní pravdy- tedy úhly pohledu, vyplývající např. z prožité zkušenosti, a pak jsou nepravdivá tvrzení. Pěkně je relativnost pravdy popsaná na wiki. :-)Povím Ti o tom, jak pravdu cítím já: Pravdu v sobě cítím tiše, prostupuje mnou, celou bytostí. Pokud se pravdu pokusím vyjádřit slovy, či psaním, už to není pravda. Slova pravdu popisují, hledají důkazy a obhajují, analyzují, nebo se snaží ji popsat tak, aby byla šířena dál. Ale tohle není „pravda”. Vyjádřením „pravdy”, „pravda”ztratila svoji podstatu. Podstatu pravdy nelze vyjádřit, je cítit a vyzařuje z vás, z celého člověka. Dá se říci, že právě teď, když se snažím psát o „pravdě” píšu lež. 🙂

  5. A hlavně všechny tyto pochybnosti o nás samých, kdy nevíme, hledáme, tápeme nás posunují vpřed.Posunují nás tím, že o tom přemýšlíme, tím si uvědomujeme a poznáváme.

  6. A to je také důvod, proč ráda čtu soukromé blogy. 🙂 Podobně jako já, lidé tápou, zamýšlí se a přemýšlí. Nejsem v tom sama a je nás víc, nebudem se bát vlka nic. 🙂

  7. "Nejvíc umí ublížit ti nejbližší."To je zákonitost – protože k nejbližším jsme nejvíce citliví. Když jsme citliví – umíme milovat, mít rádi, prožíváme a sdílíme. A proto prožíváme i tu bolest více u blízkých lidí. Když cítíš velkou bolest, je to i známka toho, že umíš cítit i nesmírnou lásku. Jsou to spojené nádoby. Bez jednoho není druhé.

  8. Barčo, no tos mě potěšila. Konečně vím, co mám cítit příště, to jako pro změnu, abych se v té bolesti nezabydlela – nesmírnou lásku. 🙂 Dík.

  9. ….ma napadlo jedno že vraj arabské príslovie: "keď nám niekto ublíži, môžeme si za to sami. nemali sme si ho pustiť tak blízko" nno. hm.

  10. Právě teď dojde na slova Kojotova a mých kamarádek včetně psychoterapeuta – dáme si pauzu, myslím, že tak rok dva nejméně. Ale asi víc. Už to urážení nesnesu. Aby mi někdo říkal, že se chovám jako kurva jenom proto, že si namaluju červeně rty, dám si modrý stíny a řasenku, to je moc. Já, která nosím sukně zásadně až na zem a dlouhý rukávy a s chlapem se vyspím až když je to už hodně vážný, to mě fakt dorazilo. Vlastní matky jsou ty nejhorší nepřátelé. Nejhůř se porážejí.

  11. 11: neviem, koľko rokov má, ale zváž aj to, že vek robí s ľuďmi prapodivné veci…niekedy hodne nepekné…..

  12. matka vyjadřuje vlastní strach, projektuje se do tebe. říká to co říkali jí a co ji strašně ubližovalo a čeho se hrozně bála (úzkostně). aby nebyla kurva a kus sebe tím strachem zrazovala, a pořád zrazuje, protože se bojí .ted ten strach předává dál protože není nikdo kdo by ji pomohl se osvobodit a tak tu zavrenou klec je šíří. jako mem.neboj se těch slov. osvoboď se.nebraň se a a nešiř mem dál. osvoboď se. miluj svoji matku bezpodmíněne. za sebe ti poradím, nemaluj se když jdeš k matce, zklidníš ji, pomůžeš ji svojí blízkostí, dáš ji bonbon, pohladíš ji. moc ti přeju nalézt sama sebe, aby tě slova nebolela. a v každé situaci našla sama sebe s červenými rty i bez.

  13. Já ti nevím, Ratko. Tady to už podle mě překročilo mez. Ano, podle mě mi už říká to, co jí říkala její matka, ale vymýšlí si i vlastní nadávky a to už mnoho let. Já ji snáším, snažím se jí respektovat a na nadávky nereagovat. Když jí řeknu, že ji mám ráda, tak mi nevěří. To je prostě nahovno. Ona má vztah nedůvěry apriori, já jsem to v tomto okamžiku zabalila taky. Už mám dost ubližování. Už do sebe nenechám kopat. Nebudu tu šířit její jedy, ale věř mi, že to bylo hustý. To kvůli ní jsem odešla z domova tak brzo, takže se to táhne dobře třicet let. Pak mám mít zdravý start do života…

  14. Luc. jedno přísloví říká, že problémem se má člověk zabývat max. tři dny. A pokud se do té doby nevyřeší, je dobré ho odložit, zahodit stranou, protože nás ubíjí a zbytečně vysává energii. Moje rada je také nebojovat, nech to plynout a vyhnít. Vlastní matku nepředěláš. Já jsem měla kdysi podobný problém s mým otcem – dozrála jsem, dnes nemám potřebu se obhajovat se, vymezovat vůči němu – prostě a´t si povídá. Naopak dnes mi jeho svým způsobem líto – cítím v něm záš´t, určitou promarněnost v jeho životě a jeho boj s jeho samým. Jeho řeči mi dnes už neubližují, ale dlouho jsem prožívala něco podobného co Ty. On je ve svém jednání cynický, despotický – ale v podstatě je to neš´tastný člověk.

  15. rozumím, to je fakt těžké. taky jsem odešla z domova a vrátila jsem se mnohem silnější než rodiče. no, ono to ani nebylo těžké, rodiče jak starnou tak jsou pořád slabší a zranitelnější. ale pokud to zraňuje Tebe, je ještě příliš brzy na návrat. stejně mě překvapuje že chodíš za mámou když tě to tak zraňuje. to jsi fakt statečná. asi bych tam nešla dokud by mě to zraňovalo.

  16. Prostě chodila jsem za ní, aby nebyla sama. Aby měla takovou rodinu, jakou si přála. Aby měla svou vykladačku karet. Aby se cítila komfortně v tom životě, který jí moc nevyšel. Lituju toho, že má blbej život, ale už mám dost toho dělat ze sebe hromosvod. Prostě už nemůžu. Každej máme svoje problémy, když si odstraním tenhle jeden, budu mít o jeden problém míň. Už jsem vydržela dost.

  17. Barčo, takový příslový jsem v životě neslyšela, ale na mě vůbec neplatí. Celej život se zabývám problémama víc než tři dny 🙂 Asi jsem vadná :)))Máma mi kromě jiného řekla, že jsem zlý člověk, že má se mnou pouto, který jí vysává a když jsem já v pohodě, tak ona je na dně a tak jí ubližuju. Zřejmě by si Tvůj komentář měla přečíst, aby mě odložila, zahodila stranou, protože ji ubíjím a zbytečně vysávám energii. :))) Moje máma má zřejmě paranoidní poruchu. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Takový řeči přece nikdo normální nevede.

  18. Luc. není to přísloví, je to určitá filosofie. Já v podstatě velmi souhlaím s tím co píše ratka – ona to popsala lépe. Tyto věci se nedají moc uchopit rozumově, je třeba k tomu dozrát vnitřně srdcem – to chce čas. Pokud Ty bojuješ – prohráváte obě. Tobě to ubližuje a zrańuje, Tvoji matku to popouzí k dalším jejím výpadům – prostě bludný kruh. Tím obě prohráváte a vysilujete se navzájem.Nněkdo z Vás dvou by tento bludný kruh měl přetrhnout. Tvou matku neznám, neznám ani Tebe – nedovolím si posuzovat. Ale mám pocit, že to Tvá matka to dělá proto, že v Tobě vidí něco ze sebe, co jí samotné na ni vadí.

Komentáře nejsou povoleny.