Sen o konci světa

Na zeleném kopečku se potkávám s jedním adeptem umění magického, pak se svojí matkou a s Ravenem Argonim. Jsme si s Ravenem blíž než kdy před tím. Je to velmi příjemné mít oporu v někom takto silném. Přichází adept, takový mladý kluk, tak dvacet, že má velké schopnosti a ještě větší cíle a já si tak říkám, že ještě neví, kde jsou jeho meze a že se chová jako vůl. Přesto tam usilovně ukazuje, co už si magického koupil a jak to bude používat a já mu to přeju, trochu blahosklonně, protože co se jiného dá říct o takovém mlaďochovi. Raven má očividně stejný názor, drží mu palce, ale to je asi tak všechno.

Začneme s Ravenem experimentovat s magií a objeví se mí mrtví příbuzní, takoví průhlední, ale jakoby si byli vědomi své smrti a smrtelnosti lidstva. Vidím je já, vidí je Raven, vidí je máma, chlapec nic nevidí. Začneme s duchy komunikovat a oni nám začnou sdělovat budoucí události. Moje babička se neprozřetelně prořekne, že se něco velkého a ošklivého stane v roce 2012, já mám v tu dobu docela jiný čas, někdy 2009…

Tak přeci jenom nastane konec světa.

„A přežiju to?“ Ptám se jí?

„Ty jo, ale Tvoje děti ani Tvůj muž ne.“ Smiřuju se se skutečností.

Mezitím vyvolám Jiřího Trnku, jestli by mi nepomohl do školy s představením a on začíná tkát rekvizity, které k tomu budou potřeba na přenosných stavech, které se octnou na té zelené louce. Po louce se dál prochází mí mrtví předkové.

Kouzlím a vyčaruji auto pro mámu, má růžovou kapotu a vršek, podél je tmavě zelené a hrozně se k ní hodí. Na její přání ještě měním chatu, její barvu, vedení, no prostě všechno. Pak ještě vymýšlím jinou příjezdovou cestu, aby máma nebourala. Je to bizarní, protože máma nemá řidičák a nikdy nejezdila.

Nakonec probíráme magická znamení a jejich přínos s Ravenem, on mi ukazuje, že stejně největší síla je v člověku a pomůcky jsou podružné. A proto chápu, že jsem mohla pouze vlastní silou provést všechny ty změny, které jsem provedla.

Máma je mírně nespokojená – má plynový sporák místo sklokeramické desky a auto se jí až tak nelíbí, všímá si, že vedení vede jen tak vzduchem jako vlajka a nic ho tam nedrží a vůbec sráží moje magické kousky. Mám z toho pocit zmaru, jediný, kdo mě těší, je Raven, který zná moji hodnotu, pak Jiří Trnka, který vymyslel a zrealizoval představení a pak – vím, že bude konec světa, kdy skoro všichni umřeme. Tipuju to na vybuchnutí supersopky Yellowstone park.

2 komentáře u „Sen o konci světa“

  1. "on mi ukazuje, že stejně největší síla je v člověku a pomůcky jsou podružné"hm, myslím, že to ty dávno vieš.

Komentáře nejsou povoleny.