Jak já nesnáším překvapení!

Vyšlápnu do tmy paneláku, zavírám otevřené dveře a cítím, že je něco na klice.

Zvenku…

 

Nejprve se strašně leknu. Pak se trochu soustředím a ony to černé kalhotky. Moje.

 

Zatrne mi. Kam asi spadly ze sušáku na balkoně… Já věděla, že to prádlo nesedí, ale to byl takový ten podvědomý pocit, že zrovna tahle příčka sušáku nahoře nebyla prázdná.

 

Ten člověk věděl, že to jsou moje kalhotky, jinak by mi je na dveře neodložil. Bydlím tu tři měsíce, s nikým se nestýkám a někdo tady ví, jak vypadají moje kalhotky. No to je trapas.

 

Ten člověk mohl dělat s mými kalhotkami cokoli… Nenamlouvám si, že jsme všichni samí beránci. Fuj, jenom na to pomyslím. Než je donesl k mým dveřím…

 

Černé kalhotky ztemněly. No co já s nima budu dělat, když se jich teď štítím. Áááá….

2 komentáře u „Jak já nesnáším překvapení!“

Komentáře nejsou povoleny.