Je tu ňáká Lucka? Aneb trable se jménem.

Jedinej, komu je doopravdy jasný, jak se jmenuju, je Kojot. Ale doopravdy. Koneckonců mě k tomu dovedl, abych se tak netrápila s mým původním jménem a já jsem mu za to otevření očí opravdu vděčná. Zato jedinej, kdo to doopravdy chápat nechce a komu to je taky jasný, je má  bývalá rodina, kde to nejdříve přivítali, protože jsem se tak měla i jmenovat, ale jinak mi říkají tupě a houfně mým bývalým jménem. Ostatní, kteří mě znají teď se to snaží nějak vyspíkovat nebo se zeptají, zda se čtu francouzky, anglicky či jak vlastně. To je povzbuzující. Někteří si to i pamatují a jinak…

Je tu někde ňáká Lucka? 🙂

Frustrující. Ňáká Lucka fakt nejsem.