Pro mě je práááce největší nebezpečí

Tak už to přišlo, po týdenním chraptění zase skoro normální hlas, který se změní ve chrapot při jenom pomyšlení na linku a za ní já, která cpe do ochraptění něco někomu. Díkybohu to nejsou vysavače nebo hrnce, to bych asi nedala z přesvědčení.

Předevčírem jsme si s Vladem dobře pokecali na téma písničky Hoboes – nečekala jsem takový ohlas, takže jsme v republice minimálně tři, co dobře znají jejich písničky. Tahle písnička o práci, kterou jsem uvedla svůj příspěvek je další taková vodrhovačka pro všechny, co zrovna těžce pracujou a i pro ty, co se zrovna flákají. A není od Hoboes.

Představte si patnáctiletou dívenku, co zdědila zpěvníky a teď zná z těch dospěláckých kruhů právě takové a pak ještě lidové a sprostonárodní písně. Kytaru má týden, naučila se první tři akordy, právě se rozhoduje největší boj jejího života a to jestli hrát géčko normálně nebo barré, protože když si vybere barré, bude pak líp hrát háčko a béčko, zatímco obyčejný géčko je prostě na hraní jednodušší. Výsledek si můžete tipnout v komentářích.

A teď je mi špatně, protože mám jít po dvou letech do práce, z minulý práce mně zadělali na mindrák – vyhodili mě na minutu už druhý den a to byla rychlost. Nehodila jsem se jim tam do jejich free, cool, in kolektivu a zatímco všichni řešili, jak si za ušetřené peníze pojedou na dovolenou, já jsem stvořila katastrofu s výplatou dva miliony z pojištění. To snad nebyla ani minuta, to bylo jenom vemte si věci Lucienne a už mě nikdo nikdy neviděl. Připadala jsem si jak pohřbená zaživa. Do hodně hluboký hloubky v nějaký hodně hnusný zemi.

A tak jsem si najednou začala zpívat Práce je největší nebezpečí a trochu se mi ulevilo, Vzpomněla jsem si na Vlada a na jeho výukové lekce a přišel flashback – moje první písnička nebyla ani Dajána, ani podobný odrhováky, ale Tři kříže od Hop Trop – druhé mé bible. Je to duchaplná písnička, velice hutná a naučná, takže ta mi s tímhle příšerným stavem snad pomůže.

Pěkně jsme se s Vladem sešli u Wabiho Daňka a jeho Řetězů z papíru, kdy jsme to filisoficky rozložili do molekuly a já jsem se připomněla s morbidní a naprosto černohumornou písničkou Pink-pong, kdy je lidský život naprosto lhostejně a bez jakékoliv ceny rozšlápnut ve formě pinkpongového míčku.

    C                      F                    C
1. Jako pinpongovej míček si občas trochu připadám,
                      Emi   F                   C
   od rána do večera lítám, a nevím odkud, ani kam,
   Ami                Emi  F                       Bb9
   okolo jenom samí hráči, už dávno jejich finty znám,
    C                       F C             G          C
   já vážně jednou řeknu: stačí, teď někam poletím si sám.

2. Tak denně stokrát ránu chytím, a každá jinou faleš má,
   nikdo se neptá, jak se cítím, jestli mě ping-pong zajímá,
   ty rány stále více bolí, zejtra už budu muset říct:
   kašlu vám na zelený stoly, než dělat míček, raději nic.

 

Tak se toulám

Interpret/autor: Paběrky Marko Čermáka/tradicionál, V. Dubský

capo II

C

Proč práci nemám a proč toulám se jen

G7

proč mám pracovat když je dnes tak pěknej den

C                                     G7

R: Tak se toulám den co den tak se toulám sem a tam

C              F        G7        C

tak se toulám a s tím touláním moc práce mám

Mě má rád můj šéf a já šéfa mám rád

v tom je právě ten důvod proč mám často hlad

R: Tak se toulám …

Tak pěkně se spí v tichým nočním stíny

seno pod hlavou oblohu za peřinu

R: Tak se toulám …

Já u dveří stál kousek chleba sem chtěl

paní povídá nemáme pekař umřel

R: Tak se toulám …

Když letní se čas v chladnou zimu změní

kde se ohřeju no přece ve vězení

R: Tak se toulám …

Mě žádnou řečí nikdo nepřesvědčí

pro mě práce je největší nebezpečí

R: Tak se toulám …

Papírové řetězy

Interpret/autor: Wabi Daněk

A                    Hmi

1. Slepuje očko do očka, řetězy z papíru,

C#mi                          E7

není to jen tak z plezíru a v domě voní vánočka,

A                          Hmi

co kdyby právě zrovna teď, pohyby prstů stále stejný,

C#mi                        E7

už ví, že je to beznadějný, už to ví, že se nedočká.

D      E7        A       F#mi

R: Řetězy papírový změní se na okovy,

D        C#mi      E7

nikdo jí neodpoví, nikdo se nezeptá,

D         E7       A       F#mi

za šperky safírový nekoupí to, co není,

D       C#mi       Dmi     A    Dmi     A

je jako ve vězení, vánoční noc, vánoční noc.

A                    Hmi

2. Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,

C#mi                          E7

venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří,

A                          Hmi

běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,

C#mi                        E7

zarámovaný dveřním rámem přeje veselé Vánoce.

Refrén:

3.  A                    Hmi

Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,

C#mi                          E7

tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list,

A                          Hmi

nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky

C#mi                        E7

a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek po kroužku.

Dmi     A

R: + vánoční noc …

Možná začnu blogovat v některých případech písně, které naprosto přesně
ukáží můj pocit. Zatím s tím začínám, i když jsem pár paběrků měla i dříve.

Tři kříže

Interpret/autor: Hop trop

Dmi               C           Ami

1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm,

Dmi       Ami   Dmi

který v drápech má ďábel sám,

C           Ami

bílou přídí šalupa „My Grave“

Dmi       Ami   Dmi

míří k útesům, který znám.

F        C        Ami

R: Jen tři kříže z bílýho kamení

Dmi      Ami   Dmi

někdo do písku poskládal,

F              C          Ami

slzy v očích měl a v ruce, znavený,

Dmi       Ami         Dmi

lodní deník, co sám do něj psal.

2. První kříž má pod sebou jen hřích,

samý pití a rvačky jen,

chřestot nožů, při kterým přejde smích,

srdce-kámen a jméno Stan.

R:

3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,

štěkot psa zněl, když jsem se smál,

druhej kříž mám a spím pod zemí,

že jsem falešný karty hrál.

R:

4. Třetí kříž snad vyvolá jen vztek,

Fatty Rogers těm dvoum život vzal,

svědomí měl, vedle nich si klek‘ …

Rec: Snad se chtěl modlit:

„Vím, trestat je lidský,

ale odpouštět božský,

snad mi tedy Bůh odpustí …“

R: Jen tři kříže z bílýho kamení

jsem jim do písku poskládal,

slzy v očích měl a v ruce, znavený,

lodní deník,a v něm, co jsem psal …

2 komentáře u „Pro mě je práááce největší nebezpečí“

  1. Lucienne, ničeho se neboj. Byla jsi dlouho doma – uzavřená ve svém světě a odpočívala jsi. Teď v nové práci máš možnost otevřít se, zapojit se a propojit se s jinými lidmi. Dýchej a neboj se. Jde jen o ten první nádech a výdech. Protože pokud zůstaneš uzavřená před světem – bude se Ti to dít pokaždé co v té minulé práci. Stačí jen zprvu volně dýchat, jen ty lidi a ten všední cvrkot pozorovat. Po čase se i s nimi postupně seznamovat a připojit se k nim. Držím palce – a´t nejsi sevřená v sobě, úzkostná, ale ať tě nová změna těší a Ty volně dýcháš.

  2. Bez placené práce jsem pátý rok 😦 po šestadvaceti v kuse odmakaných…
    K výčtu antidepresiv chybí Outseider walz 🙂 (Včera, když bilo půl, při pravidelný hygieně….)

Komentáře nejsou povoleny.