Co je lepší než sebelepší rituál v magii či náboženství?

Právě jsem prožila extázi. Bylo to velice prosté. Za ta léta, co jsem byla s Kojotem a jeho zvířaty a ten poslední, co jsem byla s Kulíškem a Myšinkou, jsem si prostě vypěstovala šestý smysl a jakési porozumění zvířatům.

Jak už jsem psala, dnes odpoledne přibyla do mého prostoru Eliška, pětadvacetikilová vlčačka. Co to je proti dvou a půl kilové kočičce. Nicméně šikovné manévry s miskami jídla – pro Elišku s divotvornou směsí vlastnoručně vymyšlenou (krycí směs 2 tobolky, 1 celá smecta (prý ji Eliška nenávidí, ale to se teprve uvidí) a půl obyčejného bílého jogurtu), kterou Eliška zbaštila dobrovolně hned po práškách na mrtvici a na klouby. V sýru – výmysl Kojota.

No a ta extáze? Jsem schopna zvládat vlčáka a kočičku tak, že je dostanu na vzdálenost mých dvou rukou, které hladí hlavičky a to bez jakéhokoli náznaku obranných technik obou představitelů zvířat. Fotky zvláštních okamžiků bohužel nemohu poskytnout, neboť jsem jejich aktérem, tudíž třetí ruku nemám.

Ale představte si to vítězství. Ne dny, ale zhruba tři hodiny stačily na přátelská gesta a schopnost se nejen nesežrat, ale užít si pohlazení!