Horor

Už jsem tu mluvila o čemsi, co zneklidňuje tohle sídliště a dává mi to pěkně na prdel. Něco z dob před křesťanstvím a protože s křesťanstvím a prácí na vyrovnávání dluhů, dejme tomu, mám dobrou praxi, tak bych se měla cítit dobře připravená na jakékoli eventuality.

Nikdy se nepřipravíte na všechny…

20 hodin jsem na balkoně větrala peřiny, psy, polštáře. Bylo to naprosto čisté, když jsem to dávala zpátky. Čisté ve smyslu energetickém. Když to neudělám každý den, spím
doslova v energetických sračkách. Komu by se chtělo, že.

Myšinka se pohybuje někde po bytě, já v klidu a míru po zapálení dnes již třetí sady trojice oltářních svící a krátké modlitbě a poděkování za den uléhám do postele. Jeden, dva, tři skoky, jak mám zavřené oči, tak vnímám poklesy peřiny a energii kočky. Kočky? Vždyť vedle mě NIKDO NENÍ! Tak co to teda sakra je? Peřiny vyvětraný, rituály dneska ztrojené, protože mě to včera málem zabilo a nebýt DHC v dvojnásobné dávce, chcípnu a ani ten doktor nenajde na co. Mám už mít sevřený půlky a poslední modlitbu?

Ani náhodou! Mě jen tak lehce nedostanou. Už jsem zažila různé fáze různých kontaktů včetně praskajících parket pod váhou neviditelných kroků (fakt cool, když se chcete v noci sami dobře bát), ale aby mi TO lezlo do postele a fakeovalo mojí kočku?   ONO to má také fantazii? Sílu prohnout peřinu? Jak říká Kojot:“Něco to je, ale energie to není. Energie se totiž dá měřit.“ No to je mi novinka.

Shlédnu svoje bydlo, kočka v klidu sedí na druhém, mně dopřátém, butonku. Svíčky neblikají, nic nepraská, kromě prohnuté peřiny žádný viditelný příznak vetřelce.

Uléhám tedy podruhé. Teď mám opět klid v duši, že pro sebe víc udělat nemohu. Zavřu oči a za chvíli…ťap…(velký oblouk)…ťap… ťap. A dost.

Vstát, rozsvítit, všechno špatně, zpátky na stromy. Teď to musím vzít pevně do pracek a návštěvníka, který pronikl přese všechny lidové moudrosti a další moje vychytávky do čistého bytu, kopnout do slabin (naleznout!, úkol 2. rychle! úkol č. 1.). Jak je to možné, co tu chce, co mi chce a jak ho vyhnat.

Předně začnu analyzovat kontakty během minulých pár hodin. Byly vyloženě přátelské, nikdo špatný. V mé energetické továrně by se snad ani nic špatnýho neudrželo.  Přemýšlím.

Je to Kulíšek? Můj první kocour, nejmilovanější stvoření, bývala bych si tam na ten veterinární stůl lehla místo něj a umřela za dobrou věc. Zlatý kocourek. Teď nám stráží moje a Kojotovy kočičí stezky.

Je to on. Proto i ta vize kočky a to ťapkací chování, oba ho máme v oltářích a uctíváme a obětujeme mu, takže energii také má.

To by bylo. Je tu čisto, takováhle bytost zamčeným bytem projde jako nic, protože je tu pro ni vytvořena dálnice.

No a já si můžu jít v klidu znovu lehnout a pobýt s Kulíškem.  Mohlo to být cokoli jiného a být převlečeno za kočku. Síla je jak modelína.

Nicméně práce, kterou mám před sebou, mě čeká…