Moje snové vězení – jak jsem dopracovala k tomu, že nemám ráda čokoládu

Mám opravdu odporné vězení jako součást mé trvalé snové krajiny. Už dlouho se mi o něm nezdálo. Je to něco jako skřetí katakomby, jenomže je jenom pro ženy, je celé z klacků a žluté jílovité hlíny, postavy tam se pohybují s podívnými traverzami a řetězy na končetinách a lezou po těch kluzkejch klackách do svých odboček z ubikací a výhledem na jílový hluboký důl, kde každý den dřou do úmoru. Večer jen chvilka klidu před nocí a další prací. Návštěvy mezi sebou jen za úplatky, no prostě jako všude jinde ve vězení. Úplatky jsou sušenky a čokoláda.

Moje vězení má i svou výslechovou místnost, než daná osoba zmizí v kolotoči prací a nevyhovujících podmínek k žití, i postele jsou jenom vydlabané z jílu a zastřené ocelovými mřížemi. Já se tam objevuji buď jako žena nebo jako dva muži, jeden mluví a ten druhý ho kryje. Vyslýchá mě vždycky muž.

Nedávný sen byl originální. Seděla jsem jako dva muži v klasické výslechové, šedivé, místnosti, a vyslýchající se mnou probíral můj přestupek. Jako muž s tmavými vlasy, kolem padesátky, jsem s ním probírala svůj poslední přestupek:“Vy jste ukradl v obchodě čokoládu!“

„Jenom jsem jí strčil do košíku! Bráním se já. „To je dovolené!“

„Ale vy jste ji předtím snědl! A to se nesmí.“

Dostal mě. Sežral jsem čokoládu před placením. Půjdu do vězení. No nic, tam už to znám, jsem recidivista.

 

No když jsem ráno zjistila, že mi chybějící čokoláda leze do snu a požírám ji před zaplacením, došlo mi, že bych si tedy nějaký čokoládový výrobek měla koupit, aby podvědomí přestalo s nátlakovými občany.

Vyřešila jsem to Fidorkou hořkou, kterou jsem vždycky milovala a také Čokoládovými ledovými kaštany. Fidorka ještě šla, i když dokážu si představit i něco lepšího, Ledové kaštany – fuj, jak jsem mohla něco takového mít ráda. Odporné. Nechutnalo mi to. Bůhví, jestli se nezměnila receptura do levna, ale jíst se to nedalo. Takže jsem dospěla k názoru, že nemám ráda čokoládu.

Pro vzdálené čtenáře – už mám dole 18 kilo, takže čokoláda opravdu není součástí mého jídelníčku, který si dělám individuálně. Co jím, to neřeknu, ale blíží se to zhruba zdravé výživě.