Jak se mnou vydrbalo stáří

„Kolik vám je?“ Ptala se neuroložka.

„Třicet pět.“ Povídám já.

„No, tak to jo…“ Znělo to fatalisticky.

Už mám nárok na trvalé degenerativní změny na páteři – nějaké UFO mi způsobuje, že se tře kost o kost, respektive obratel o obratel a to mi způsobuje ty trvalé bolesti hlavy.

A překvapení nakonec:“Máte v sobě kovové spony.“ Říká rozpačitě doktorka nad nálezem z rentgenu. Prý se to u některých operací dělá. Ale nevím, proč to udělali u té vaší. A je to prý výjimečné. Zní to, jako by mi zapomněli v břiše nůžky.

Ale už nadoživotí nesmím na magnetickou rezonanci. Další moje medikace mi zatrhla lázně, speciální léky na migrénu a další léky na páteř. Prý paralen. Ani ibuprofen nemám jíst.

Tak teď jenom ta rakev. Dřevo snad vadit nebude…