Jak mě Myška vyděsila

Máme s Myšinkou takový rituál. Mám krabičku mlsůtek od Whiskas a už samotné chrastění krabičkou vyvolává u Myšky extázi, přičemž se mi vlní kolem nohou a čeká na dvě varianty – buď jí polštářek podám nebo – a to je mnohem zajímavější varianta – jí dám mističku k tlamě a ona si vybere, jednu, dvě, tři, no kolik se jí do tlamičky vejde. Takže velmi zajímavý rituál a bavíme se obě.

Včera jsem komplet uklidila, umyla haldu nádobí, uklidila ho, prostě dělala jsem kompletní byt se vším všudy a zabralo to asi tři hodiny. Beru krabičku, chrastím jak vzteklá a ono nic. Předtím jsem periferním slyšením slyšela jakési dušené mňau, ale ruku do ohně bych za to nedala.

Takže Myšinka na lákadlo nepřišla, něco se stalo. Postupně jsem otevřela všechny skrýše ve skříních, v komoře, průchoďáku ve spížolednici, pod postelí, na balkoně, pod vanou, za záchodem. Myška nikde nebyla. Pamatovala jsem si, že z balkonu vylezla, ale to bylo asi stak všechno. Protože jsem i vytírala, automaticky zavírám dveře do pokoje, kde je kočka, aby nezdrhla. Ale i tak, člověk chybuje, vezmu si boty a projdu celých pět pater dolů a chrastím s kokinama. Nic.

Vrátím se nahoru a znovu všechno projdu. Napadají mě zvířata, která jsem nenašla včas a ona zemřela. Připadám si strašně. Pak to vezmu logicky: co jsem dělala předtím, než se kočka ztratila. No naposledy jsem uklízela nádobí. Otevřu tedy police s nádobím a tam vzadu v koutku moje Myšinka. Tak dostala polštářek a jednu výchovnou na zadek. Když jí volám, má aspoň zamňoukat.

Ale jí je to úplně fuk.