Pitbull v praxi

Je tma, občas někde svítí nějaká lampa, občas taky ne, prostě sídliště. Jdu automaticky z nákupu, nákup mám v báglu, obě ruce volné a koukám automaticky do blba.

V jednom okamžiku cítím plný „nápor“ energie, ruce se mi zvedají do protiodporu, zvedají se automaticky tak do úrovně žeber a periferním viděním ke mně se blížící pitbull, pravda, na neviditelné šňůrce a s držkou s látkovým košíkem, ale já mám najednou v těle naprostou hrůzu, chlupy zvednutý, pocit „uteč“ a ruce se brání přicházejícímu možnému útoku.

Adrenalin se vyplavuje, registruji stromy, na které se dá vylézt, registruji paničku, která by vzteklého psa neudržela, ač má pes asi jenom patnáct kilo. No situace k posrání. Pes jde stále ke mně. Jasně bílý kožíšek kontrastuje s černými páskami přes držku a překlopené uši dávají vědět:“Jsem tady!“

No vyděsil mě pěkně, prošel se dvacet centimetrů od mojí nohy a proběhl silový souboj. Viděli jsme se poprvé, od žádného psa, co jsem jich tu už viděla, jsem takovou sílu necítila.

On má opravdu zákon o psech něco do sebe. Mám pocit, že kdyby chtěl, tu látkovou parodii košíku by otevřel jediným otevřením čelistí a pak, i když se chlubím svými svaly u kosti holenní a lýtkové, byla bych jenom kus masa k ulovení.

Fuj, to byl blbej pocit. Lidi pořizující si bojová plemena jsou buď magoři, strašpytlové nebo odvážlivci. Jeho panička vypadala spíš na magora, co neví, co má u sebe za zbraň. Nedejbože, aby se pes jednou naštval a utrhnul se jí a já byla v dohledu.

Já mít bojové plemeno s tím, že je to „miláček, co nic nedělá“, tak se považuju taky za regulérního magora, ač jsem měla od ženský dvojnásobnou váhu a určitě bych neměla tenkou šňůru dlouhou deset metrů v navijáčku a psa „na volno“, ale max. dva metry dlouhé pořádné vodítko a psa pěkně na krátko. Ale já mít bojové plemeno nikdy nebudu, tak maximálně vlčáka, který sice bojuje, ale za celý svůj život jsem z žádného vlčáka necítila to, co teď z toho pitbulla.

Může se vám to stát taky…

8 komentářů u „Pitbull v praxi“

  1. Nemůže, protože o pitech něco vím. Třeba to, že mnohem spíš mě pokouše jezevčík nebo kokr. Jenže pověra je pověra, že…

  2. Stalo se Ti někdy, že jsi šel kolem tlupy výrostků a bylo cítit, že mají chuť zaútočit? Nebo jsi šel kolem ženy a ta byla tak nabitá, že bylo vyloženě cítit, že chce sex, ideálně s Tebou? Primitivní pudy každé zvíře včetně nás jakýmsi způsobem projevuje a tady byl ten pes energeticky nabit tak, že to zpozorovalo podvědomě moje selektivní vnímání a automaticky jsem šla do obrany. O tom ten článek je. Není obecnou úvahou o pitech, ale o jednom konkrétním psovi, který byl tak „silný“, jak jsem ještě nikdy nezažila a proto jsem o tom napsala.

    1. Ne, protože by si žádná tlupa výrostků netroufla. A kdyby, se zlou by se potázala. K tomu zbytku-nejsem čaroděj, nemám žádný zvláštní schopnosti. Jsem katolík. Poznám agresi, ale k tomu nepotřebuju žádný speciální schopnosti. Stačí zkušenost.

  3. Aha, Ty jsi katolík. To je zajímavý.
    Docela si ohledně agrese druhých věříš. To je dobře a já doufám, že sis touhle odpovědí nevysloužil nahoře nějakou lekci pokory.
    A proč mě čteš, když jsi katolík? To jako studuješ mentalitu čarodějnice nebo jak to máš?
    A ještě by mě zajímalo jak ses k víře dostal a kolik Ti je let, to jenom k dokreslení obrázku.
    Předem děkuji za odpovědi.

    1. Jo, tak nějak. Osobní údaje si s dovolením ponechám jako osobní.

  4. No já bych právě tu tvář ráda viděla. Komentuješ tu, občas mě pošleš do blázince, ale zatím se držíš s komentáři víceméně korektně, neboť je Ti snad jasný, že Tě jinak zabanuju. A proto chci vědět kdo jsi. O komentátorech, kteří nemají smazaný svůj blog, se toho dovím mnohem víc, narozdíl od Tebe. Takže to od Tebe tak jako není fér. Stejně nic neříkající avatar. Jestli chceš soukromí, tak lucienne@seznam.cz.

    1. Ne, díky. Jsem běžně k dohledání na vonrammstein.wordpress.com . To Ti bude muset stačit.

      1. No, už jsem ti odpověděla, předtím jsem se nějak dostávala na stránku nemám.nepotřebuju.wordpress.com. Nebo tak nějak a to mi přišlo nefér. Teď už je to fér na fér. OK, víc nepotřebuju vědět.

Komentáře nejsou povoleny.