Studené nohy a PMS

Letošní zima je jiná. Vyhlásila jsem válku pokrytcům, kteří i v minulých dnech, kdy bylo deset až dvanáct stupňů, nosili teplé boty a kozačky, tlusté šály a kabáty a předstírali, že je mínus dvacet.

Já chodím v letních botkách, pouze bundou a lehkým šátkem předstíraje, že je mi zima jako jim.  Pod letními botkami si představte normální dvoupásé pantofle, které v létě nosí chlapi i ženský. Já je budu nosit celoročně, pokud mi tedy nebude zima. Cesty kratší než jednu hodinu, ještě například dělené tramvají, počítat za zimu nebudu, i když bude mínus dvacet, protože mínus jedna a mínus dvacet – rozdíl skoro necítíte. Akorát mínus jedna a sychravo, to je hnus.

Mám silnější kůži na těle, zvláště na nohou, měním se v takového malého nosorožce. Silnější kůže necítí, že je větší zima. Na oblečených částech jsem choulostivá jako každý z vás. No, snad to ty nohy vytrhnou.

Přímou příčinnost vidím ve vymizení PMS, celkově „rozumnější“ periodě, kterou dokážu manipulovat, což je něco, co si žena většinou může jenom přát, celkově svému tělu věřím víc.  A ono odolává mrazu, všichni, kdo mi nedoporučují nosit ponožky, tak se kácí, že jsem naboso a uniká jim, že kdysi jsme naboso chodili všichni, i ta baba Vanga chodí naboso pořád.