Myšička a její první narozeniny

Dnes má Myšinka první narozeniny. Ráno mě uvítala v posteli, kde během ranního vrkotání byla kolem mě celkem na třech místech a vždycky mě překvapila. Není ráno nic překvapivějšího, než když se probíráte a otevřete oči a tam kočka záhadně koukajíc. Pak si na pár minut zdřímnete, otočíte se, otevřete oči a tam  – kočka záhadně koukajíc. Následně si lehnete, pár minut nic, schválně otevřete oči s tím, že bloudíte po krajině nohou a tam – kočka záhadně koukajíc. No něco neuvěřitelného. Překočkováno. Dole na kožešině čeká Eliška a je úplně v klidu, protože je zvyklá na Kojotova rána, zřejmě. Tak klidnýho psa jsem už dlouho neviděla. Přeci jenom Myšinka a její útoky jazykem do koutku mého oka a všudypřítomnost vás naučí pozornosti. No a tady vlčák tak laxně leží, jako byste se ani nevzbudili. Jako úúúúplnej klííííídek. Kojot se neprobere dříve než za dvě hodiny po probuzení. Já se probírám dříve, to si Eliška za chvíli vyzkouší na vlastní tlapku.

Sněží. Kojot si přál, aby se dočkala snížku, tak ji beru na dlouhou procházku, respektive propláckování před domem, kde se Eliška válí ve sněhu s listím z břízek. Procházející ji tipují na štěně. Říkám, že jí je šestnáct, protože prostě mně to tak vlezlo na začátku do huby a i když jí je třináct, tak prostě pro naše sídliště je o tři roky starší. No oni si to všichni řeknou, tady je to horší než vesnice.

Eliška našla svůj starý klacíček a jala se ho rozkousávat. Jak u toho hází hlavou, tak potom nemůže pořádně stát a klátí se po plácku. No, vlastně jsme dvě, které se klátí, protože moje oči nejsou zvyklé na nové brýle, které jsou o dost silnější. Ani jsem nemusela bádat, že to nejsou rány karmy osobní, ale karma rodu, protože z obou stran jsou ženy obrýlené a já konkrétně jsem po babičce z otcovy strany, jsem celá ona. Kdysi jsem se ani nedívala do zrcadla, protože jsem tam viděla babičku v mladých letech. Pak jsem si promnula vnitřní koutky co jsem si sundala brýle a zírala přitom do zrcadla a bylo mi to naprosto jasný. Jsem celá ona… I ona si takhle mnula oči. Brýle jako skla do flašky, prsa FF, blond trvalá a dobře vařila. Bohužel si doma chovala své „zvířátko“, mého otce. Zvířátku také dopřejete všechno a když vás ctí nade vše, tak je to mazlíček, no ne? A tak jsem měla po otci. Máma to s ním nevydržela. Kdo by taky vydržel…

Takže se rýsuju a stárnu do její podoby. Oči o dva cylindry a dvě dioptrie silnější. Nechávám si dělat skla, plast se poškrábe stejně jako skla a já brýle nosím celý den. Na co bych investovala do plastů… Mně je to fakt šumák. Každý si klepe na čelo, ale mně je to jedno. Dobrých deset let jsem nosila skla a brýle odešly až mi na ně milý šlápnul, na což jsem ho zbytečně upozorňovala. Ale skla se stejně nerozbila, rozbily se jenom obroučky. Jsem na své brýle opatrná. Akorát Vlado bude mít radost až tudy zase pojede, nebudu furt skákat kolem notebooku s tím, že „nevidím“…

Popravdě, nečekala jsem, že to bude s těma změnama očí taková darda. Všechno se proti mě boulí, stěny vyboulené, pes vyvalený břicho, všecičko v divné perspektivě. Je mi špatně. Včera jsem se furt houpala jak námořník a skoro nezvládla vyboulené schody z tramvaje, kde jsem ukázkově padala z neexistujícího výstupku na posledním schodě, kde se mi smykla bota. Ruce dopředu a padám. Lidé se mi vyhýbají, hmatám po vzduchu, jeden, dva, tři velké obrkroky a ustálím se na vybouleném sídlišti. Opatrně přes koleje… Kdo jste někdo měnil takhle drasticky brýle, dokážete si to představit. Pro lidi se zdravýma očima je to dost nepředstavitelné, snad možná nějaké drogy. Alespoň já si to představit nedovedu.

Eliška i Myšinka jsou vyřáděné a spí u rádia, které mně připomíná čas a udržuje naživu.

Včera mi Kojot dal krůtí kýtu, snad kilovou, která tu bude bublat ve vodě, až se uvaří a Eliška to má na dva dny. Nafasovala jsemDIGITAL CAMERADIGITAL CAMERADIGITAL CAMERA taktéž rýži, Eliška má zase na pár dní co jíst. Krmím jí třikrát denně, aby to strávila a nezvracela. Ale Myšinka v noci zřejmě něco sežrala a ráno, když jsem jí měnila podestýlku, tak měla ukázkovou sračku. Tak snad jí ta krůta půjde k duhu. Jak jsem už zmínila, má dneska narozeniny, vypadá úžasně, lepá a plavá šelmička, která se právě před třemi dny naučila shazovat věci z kuchyňské linky a tak nacházím na zemi neustále sirupy, suroviny, 2x otevřené mléko – na to, jak jí chutná, jí ho nikdy nedávám, právě kvůli průjmu, který mléko může vyvolat. No ale jinak v klidu.

Tak já jdu pracovat.