Je to příroda aneb kost

Kojot koupil Elišce krůtí stehno. Pod krůtím stehnem si musíte představit stehno poloviční než to vaše vlastní a takže velký, opravdu velký flák masa a mamutí kost. Kolem nějaké tvrdé šlachy, krůta se jen tak nedala. Nicméně vařila jsem stehno několik hodin, až bylo hotové. Do šťávy jsem zavařila rýži, maso nechala volně ožírat Myšinkou a třikrát denně uloupala přiměřený kus masa a dala Elišce. Až maso došlo a zbyla kost. Kost jsem mrskla do rendlíčku, že jí zítra vyhodím. Myšinka kost ukradla, ač byla jenom jednou tak větší jak tlustá kost. Shodila ji na zem. Tam ji ukradla Eliška a jak ji střežím od kostí a jí jenom rýži a maso, tak kost začala mlátit do podlahy a křoupat. Bylo osm večer. Myšinka si už neškrtla. Eliška poctivě drtila obří kost. 

Už jsem v sobě měla prášky na spaní, jenom ta kost mlátila o podlahu a u toho takové to chmmmmm, chmmmmm, jak se Eliška snažila dýchat nosem. Snažila jsem se na to zapomenout. Jsem trénovaná, takže to šlo. Ráno se po kosti našly malé zbytky. Teď čekám srací katastrofu. 

Je to prostě příroda, nemůžu Elišku ani Myšinku uhlídat před vším. Ať si někdy užijou.