Mám štěstí

Mám štěstí, zatím jsou to jenom dva cylindry a tři dioptrie

Nesmím sem nikoho vodit, protože kdo vidí líp než já, vidí psí a jelení chlupy, bordel po Myšince a tak dále. Luxuji každý den, ale stejně je to málo. Domácí mi přinesl prostěradlo a prohlásil, že to moje je už nějaké použité, takže mi ho dává, ať do něj zabalím ten molitan.Prostěradlo peru co čtrnáct dní a Eliška nahoru na postel nechodí, takže to prostě bylo jen s takovými tmavými žmolíčky. No znáte to.

Zatracený lidi, co dobře viděj a viděj všechno. Já jsem poznala, že cylindry jsou trochu na hlavu, když jsem se rutinně podívala na windowsí kalendář a hned vedle byly ty kulatý analogový hodiny. Já je viděla šišatý, jak kdyby na ně někdo dupl. Pak mám vidět jemný prach a bordýlek. Holt při návštěvě promiňte, že je tu nepořádek 🙂

7 komentářů u „Mám štěstí“

  1. som to dlho nebola, takže sa možno budem pýtať trochu od veci, ale normálne okuliare, s ktorými normálne vidíš, to by nešlo?
    ono vidieť napr. schody šišato je dosť nebezpečné……

  2. Nojo je právě funkce těch cylindrů, asi. Nějak mi ujíždějí čočky, takže těma cylindrama se to má srovnat. Mám ty brýle něco přes týden. Proto si na to oči možná ještě zvykají, ale první dny jsem se motala a bylo mi zle od žaludku, páč jsem všechno viděla zkresleně. Teď už je to lepší, i když se moc nemůžu koukat z tramvaje z okýnka, protože bych asi pozvracela tramvaj. Musím to prostě vydržet. Když jsem šla na operaci, taky jsem musela vydržet to dlouhé hojení a ty bolesti u toho. Tady to bude asi něco podobnýho. Fakt je, že teď vidím mnohem lépe, než předtím. Proto jsem šla k očaři, že se mi zhoršily oči a už skoro nevidím. No a vida. Opravdu jsem si nevymýšlela. Jiné okuláry nemám, nechala jsem si vyměnit stará skla za nová.

    Snad se to šišato jednou spraví…

  3. A mně zas ty cylindry vzali, že je nepotřebuju, měla jsem je asi deset let. Tak mám jen dálková světla 🙂
    A cítím se s tím líp.

    A teď ti něco řeknu: neluxovala jsem už asi tak dva měsíce.
    První tři týdny jsem si říkala, že je to hrůza, že vidím nějaké smítko, ale pak to přešlo, smítka se rozprostřela pravidelně, takže nejsou vidět.

    1. Chachá. Mně to vadí i proto, že po té podlaze chodím bosa a sundavat si pořád bordel ze šlapek mě popouzelo. Aktuálně jsme se dostali na jednou až dvakrát denně luxování a jednou až dvakrát denně vytírání. Eliška se totiž válí ve sněhu a hlíně a listí a domů chodí roztávat. Pak z ní opadávají listy, voda a hlavně bláto. Takový blázen, abych jí stresovala hadry na packy a osušovat ručníkem, nejsem. Ona potřebuje klid. Tak holt luxuju a vytírám. Na světlé plovoucí podlaze a bílých dlaždicích v předsíni je všechno vidět 🙂

      Ale dělám to ráda, pro Elišku.

Komentáře nejsou povoleny.