Je to maso…

Jojo, tak se to sešlo, že zrovna v tohle datum, které pro mě vůbec nic neznamená, tedy dnes 12.12.2012 se rozjel naplno vlak.

Tedy – už asi týden mě budí něco a nutí mě to dělat v brzkém ránu, kolem třetí až čtvrté ráno, ale klidně i třikrát v noci, rituály a zapalovat svíčky nebo jakoukoli červenou svíci.

Mluvila jsem dneska s Kojotem a říkám mu, že za mnou chodí jeho Ghede, tedy mrtví. Ale já mám praktické zkušenosti s jiným „typem“ mrtvých, kteří mě v první řadě nebudí a nechají mě vyspat, najíst, dojít na záchod a tak. To tihle ne, ti jsou jako jezinky. Vzbudíte se a dáte svíčky jednou, ať je klid a máte to furt. Jsem v jednom kuse nevyspalá a pak usínám celé dopoledne, než se konečně proberu a to už je zase večer a tělo mi odpadne, protože jestli nevlezu do postele, tak mi bude hrozně špatně. Já mám tělo takové rychlotrestající. Budu to muset Ghede naučit. Ale hluboká noc jdoucí do rána je jejich hodina. Jsou z Haiti a tam se s nima nikdo moc nesere.

Proč o tom takhle tak mluvím… Zhruba jsem to probírala s Kojotem a on mi řekl, že ani nemám moc číst a mám postupovat intuitivně, jak to stejně dělám a vlastně to nejlépe umím. No já si stejně půjčila woodoo knížku, Kojot mi řekl co číst a co ne, pak zvažuji přečtení jeho šťastného hoodoo, ale podle toho, co mi řekl, já se k ničemu svým přístupem nezavazuji, což je rozdíl od jeho přístupu. Je zajímavé, že to funguje oboje. Já se nějak nerada zavazuji.

Když jsem o tom tak přemýšlela, tak jsem vždycky fungovala bezplatně a hlavně jako čistič krajiny a rozhodce, exorcista a neúplatný člověk. Co jsem se setkala s woodoo, tak to bylo spíš jedna jedna, bylo to hodně silné a neznala jsem podhoubí. S bytostmi jsme fungovali jako kamarádi a oni mě chránili od zlého od lidí a bytostí. To se tak nějak vyvrbilo. Samo.

Tady mi Kojot řekl, že musím dělat obchody a nenechat se zotročit. Něco za něco. Ono to začalo celkem nevinně. Kojotovi bylo strašně špatně, je to celkem jedno, co ho bolelo, ale asi ho bolelo všechno. Chtěl umřít a s tím usnul, když jsem ho uložila nadopovaného neurolem do postele. Řekla jsem, že zavolám Ghede, se kterými jsem nikdy neměla zkušenost a udělám za něj rituál. A protože už jsem trochu zkušená, udělala jsem ho takhle:“Jestli si ho chcete vzít, tak si ho vezměte (a umře), ale uvědomte si, že když umře, už vám nebude nikdo zapalovat svíčky a dělat rituály.“ Bylo to řečené takhle na rovinu no a Kojot co? Kojot neumřel. Hurá. Kšeft byl dohodnut a převážil život. No a od té doby mám Ghede na hřbetě a platím, platím, platím. Zaplatím za Kojotův život ráda, ale nesmí to být na věčnost, je spousta jiných bytostí, které potřebují mojí pozornost.

No a dneska někdy pozdě odpoledne, byla už tma, jsem šla rozsvítit světlo. Mám tu takový pitomý maličký lampičičky bodovky a furt zlobí a někdy ne a ne se rozsvítit. Tak jsem se rozčílila a zahromovala do nebe:“Kurva, světlo!“ No a ono se rozsvítilo. Někdy mi to takhle funguje. Jenomže to nebylo všechno. To byl jenom začátek.

Do stěny oken s bílými žaluziemi, které byly zatažené, takže vznikla jedna velká bílá stěna, jsem se nějak divně zadívala a ony se objevily tři zlaté oblouky, tři brány. To už jsem točila Kojota na telefon, bohužel byl zrovna na romštině. A tak jsem až do šesti, tedy zhruba hodinu a půl přijímala jakési jasnovidné poselství. S poselstvíma se to má tak. Když už ten dar máte, tak jste zvědaví na každé další, už aby přišlo, vyhlížíte ho. Pokud delší dobu fungujete 24 hodin denně, což už mám zhruba týden já, tak jste už vážně unavení. Vím, jaké to bylo, když to trvalo několik měsíců dvacet čtyři hodin v kuse. Bylo to příšerně vyčerpávající.

Ale já jsem to vystavila zkoušce civilizace a jakési své vlastní vůle, odkud to vlastně chodí? To jsou otázky, které mě, jako každého jasnovidce, zajímají. Celou dobu jsem měla na notebooku puštěné hlasité rádio Kiss Hády. Trochu jsem ho poslouchala, zároveň měla nohy na zemi případně na stole. Pikantní situace nastala, kdy se tu začal formovat jakýsi třímetrový žlutý svítivý anděl, kterému pak vyrostla další dvě křídla jako křídla bohyně Nuit. To jsou nějaký univerzální křídla, ale asi vyloženě anděl to nebyl, oni mají jinak tvarovaná křídla, anděly vídám celkem běžně. Nějaká idea? Každopádně do formování anděla, serafína nebo co to bylo znělo:“Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal…“ Vůbec žádná reakce s mojí pobavenou myslí. Kino probíhalo dál. Nelíbilo se mu, že po asi hodině a půl jsem snědla jablko a pila čaj s citronem a medem, ten by mi taky nejradši zakázali. Naopak se nebránili a nereagovali na čistého drceného tuňáka ve vlastní šťávě. No, to jablko a čaj s medem chápu – mám tu pitomou cukrovku. Nojo, oni to vědí líp, ale nežijou to.

Snažila jsem se k přijímání obrazů postavit jinak než jindy, nechat je přijímat a působit na sebe, ale asi po čtvrt hodině jsem to vzdala, protože prostě moje vize jsou určený k přemýšlení a přes spojení v mozku vytvářejí řetězy asociací i přesných slovních spojení a to mi dává smysl a to si i pamatuji. Ale ta čtvrt hodina experimentu, jako bych nic neviděla, vůbec jsem si to nepamatovala, neuvědomovala si to. To byl teda i vtip toho experimentu, nechat to působit rovnou na podvědomí, což taky umím, ale prostě dneska to byla jiná nota. Jsem jednoduše tvor myslící. Nejsem ani malíř, ani hudebník, jasnoslyším málokdy, ale když už, tak to má grády a mám až strach. Člověk dostává zprávy tak, jak je nejlépe zpracuje. To bych poradila každému, ať se zaměří na to, v čem vyniká a v čem je dobrý a v tom začne hledat něco víc. A pokud je mu dáno a má to být, tak to přijde. V tomhle obdivuju Lindu Dragonari, že se dokáže nechat posednout a zase odposednout. To já si vůbec nedokážu představit, že bych někomu dala povolení řídit mojí mysl, byť na pár desítek minut. I když teď dělám rituály pro Ghede, neznamená to, že mě ovládají. Moje já je natolik silné, že žádné cizí entity ho neovládnou. Mohou ho inspirovat, zkoušet, pokoušet, ale nikdy mě nedostanou. Když jsem začala jasnovidět, velice pomalu a těžce, ale jistě jsem se tohle naučila.

Když člověk začne, dostane se do hrubého astrálu a tam je spousta nižších negativních bytostí, které rádi svítící mysl posednou a kousek si z ní vezmou a z toho žijí, příživníci. Než na to člověk vůbec přijde, že něco takového je, to uplyne vody a je mu furt špatně. Pak se jednou dostane dál a najednou přestanou nájezdy a dostane se do takové svatější sféry. Boží oka, svatí, andělé, do cesty chodí lidé, kterým můžete pomoci. Jednu dobu jsem měla i dva denně. Já to dělala zadarmo, v podstatě jsem měla vyšší servis svého zakarmeného těla. A bylo mi dobře. A to je něco, co je naprosto nesrovnatelné s běžnými pocity. Božstvo v nás, boží síla v nás. Rozvinutá. Úžasný. Nic lepšího jsem nezažila a je to rozhodně lepší i než ten nejlepší sex – a měla jsem dobré milence. A trvá to furt. A furt máte něco na práci.

Dlouho jsem chtěla být normální, až se mi to splnilo. Povím vám – nic moc pocit. Tělo stárne, mysl tupí, máte kulový na práci (duchovně) a vůbec nežijete v souladu s vyšší myslí a tak dostáváte do drbáku. V podstatě jste se dostali odkud jste vyšli a pokud se chcete vrátit nahoru, je třeba vykonat celou cestu znovu. A není jisté, jestli se to povede a jestli vůbec kdy dostanete znova šanci.

Jak to vypadá, tak mně se to povedlo. Prošla jsem si i znečištěnou sférou, pořád jsem se čistila duchovně i fyzicky, měsíce jedla jenom čočku, chleba a jablka, magicky mrzla a dnes byla fakt kosa – bylo mínus šest. A už jsem to přestala vnímat. Dobrá to znamení na cestě nahoru. Pořád jsem dělala rituály, navozovala stavy bezmyšlení před spaním a přáními, která většinou byla do týdne splněná. Jakkoli. Víra naplňuje a jak máte víru, tak dostanete hmotné věci nějak někdy, ale včas. Zatím mě nejdou jenom ty pracovní výsledky, ale věřím, že s Ghede, Santa Muerta, a mým pojetím vyšší síly vůbec přijdou. Pochopitelně za mojí práci. Bez práce to zřejmě nepůjde 🙂

Tolik zkrátka novinky z dnešního a vlastně i dřívějších dnů. Jaké byly vize, to bude složité popsat, protože jsou to sekundové přebliky z jednoho tvaru do druhého a poselství má více rovin. A vezměte si, že toho bylo asi devadesát minut…….

2 komentáře u „Je to maso…“

  1. Jo, mimochodem: Můžeš je taky prostě vykopnout. Klasicky či neklasicky vymítnout a basta. Pokud tu práci budeš chtít dál zkoušet, je třeba zcela jasně a transparentně určit pravidla a to musíš udělat ty. Tohle nejsou žádní andělští průvodci k osvícení nebo tak něco.
    Jo, a ten popis té bytosti s dvojiitými křídly… No, když o tom tak přemýšlím, nebyl to nakonec Pazuzu? 😉

Komentáře nejsou povoleny.